K nezbytným předmětům každodenního večerního života ve středověku patřily kahany. Několik kusů se dochovalo i na hradu Sión, sídle posledního husitského hejtmana Jana Roháče z Dubé. Při archeologických výzkumech v šedesátých letech 20. století byly nalezeny jen jejich torza nebo rozlomené střepy. Vlivem tlaku zeminy totiž došlo k destrukci křehkého materiálu. Chybějící části kahanů byly při rekonstrukci doplněny sádrou. Ke svícení v takových kahanech se za středověku používaly konopné provázky a hovězí lůj, surový nebo škvařený. Ouška, kterými byly lampy opatřeny, umožňovala bezpečné držení, aniž by si člověk spálil prsty. Některé typy kahanů měly místo oušek duté otvory, které sloužily k umístění násady.
Miskovitý tvar prezentovaného kahanu je klasický a charakteristický pro období svého vzniku. Je zakončen výraznou výlevkou, kam se umísťoval knot. Na opačném konci kahanu je ouško s malým dutým otvorem. Není však původní, originální tvar mohl být jiný. Kahan byl vyroben z hrnčířské hlíny s nízkým obsahem železitých sloučenin (podle cihlové barvy dochované části).
Pálená hlína, délka 13,5 cm.
Sbírkový předmět byl nalezen při archeologických výzkumech v palácové části hradu Sión v roce 1962.