Výstava představuje velkého panovníka i jako člověka

Před budovou Generálního štábu Armády České republiky byla tento týden zahájena výstava nazvaná Karel IV. – člověk a panovník, a to při příležitosti letošního 700. výročí narození tohoto nejznámějšího českého krále. Výstavu připravil Jan Biederman z Vojenského historického ústavu Praha. Zahájení se zúčastnil náčelník Generálního štábu AČR, armádní generál Ing. Josef Bečvář.

Výstava představuje na 22 panelech klíčové životní milníky Karla IV., a to jak z pohledu politického, diplomatického, vojenského, tak i osobního. Jednotlivé panely jsou textově velmi hutně zpracované, zároveň nabízejí kolemjdoucím atraktivní obrazový doprovod. Slavnostní vernisáže se účastnilo i početné pole žáků z několika škol z Prahy 6.

Náčelník Generálního štábu AČR, armádní generál Ing. Josef Bečvář, ve svém projevu při vernisáži výstavy mimo jiné zmínil:

„Životní dráhu státníka započal Karel IV. v pouhých 16 letech, kdy vstoupil mezi politické elity své doby, a neopustil ji až do okamžiku, kdy ho vladařských povinností ve věku 62 zbavila smrt. Za dobu 46 let své politické aktivity a posléze samostatného panování vykonal mnohé, z hlediska evropských dějin jako římský král a posléze i římský císař především obnovil majestát Svaté říše římské jako universalistické myšlenky a zároveň jako státního útvaru. Pro nás je však důležité zejména to, že v rámci této říše jasně vymezil existenci a svébytnost českého království stejně jako úlohu českého krále, který byl jedním z kurfiřtů – volitelů krále římského.

Byl to právě Karel IV., kdo skutečně pevně konsolidoval podobu nezávislého českého státu, jemuž vtiskl podobu v pojmenování Koruna česká a jehož symbolem se stala Karlem vytvořená koruna sv. Václava, jejíž kráse se můžeme obdivovat dodnes. Třebaže se hranice zemí Koruny české v průběhu staletí změnily, jádro těchto zemí přetrvalo stejně jako myšlenka samostatného českého státu. Obé pak došlo znovuzrození po první světové válce roku 1918 v podobě samostatné Československé republiky, jejíž dědictví a tedy i dědictví Karla IV. v současnosti sdílí Česká republika.“

Na slova náčelníka Generálního štábu navázal i autor výstavy, Jan Biederman z Vojenského historického ústavu Praha:

„Osobnost Karla IV. nás nepřestává udivovat ani po uplynutí sedmi staletí. Badatelé z oborů historických věd, historie, archeologie a dějin umění napsali již mnoho prací ve vztahu ke Karlově osobnosti, k tomu jakou stopu po sobě zanechal nejen v politických, ale i v kulturních dějinách našeho státu i střední Evropy jako širšího regionu. Navzdory tomu, kolik toho dnes víme o Karlově osobním životě, o jeho vlivu v oblasti politiky a kultury 14. století, jej vnímáme stále především jen jako onoho nedostižného středověkého státníka na vrcholu moci, jak nám jej zvěčnily deskové a nástěnné malby z doby Karlova panování. Karel IV. se však nutně musel k této pozici nějak propracovat, musel od mládí získávat zkušenosti a zažíval vítězství stejně jako porážky. Doba, v níž žil, na něj kladla rovněž stejné nároky jako na kteréhokoliv jiného šlechtice - tedy ovládnutí zbraní a válečného umění.

Obecně přijímaný obraz Karla IV. jako osvíceného panovníka dává snadno zapomenout, že tento potomek Přemyslovců a Lucemburků byl během svého života nucen vícekrát sáhnout po zbraních a své nároky uhájit také vojenskou silou. Rovněž se zapomíná na to, že i tak velký panovník měl osobní rodinný život a že byl také obyčejným člověkem.

Zejména z těchto důvodů jsme pro výstavu zvolili podtitul „člověk a panovník“, abychom se pokusili zdůraznit osobnost Karla IV. ve všech známých aspektech natolik, nakolik nám to skromné podmínky této panelové výstavy umožňují.“