Uzavření příměří Německa s dohodovými státy v listopadu 1918 bylo doprovázeno řadou událostí, které v důsledku vedly k pádu Německého císařství a k chaotickému období, které na mnohých místech nabylo charakter občanské války. Listopadová revoluce a založení Výmarské republiky spolu s vlivným postavením sociálních demokratů v nově ustavené vládě byly konfrontovány s rozšířeným konzervatismem takřka sedmi milionů demobilizovaných vojáků a námořníků, kteří se různou měrou vraceli zpět do civilního, kulturního a v řadě případů i politického života. Častým jevem bylo též připojení se k některé z paramilitárních organizací. Příměří, motivované vojenskou a především ekonomickou situací, kdy Německo stálo na prahu státního bankrotu a nebylo schopno dále udržet v chodu válečnou mašinerii, bylo obecně vnímáno současně jako úleva a šok. Vypjatý nacionalismus spolu se sice relativně umírněnou, přesto však důkladnou propagandou císařského státu, udržující naději ve vítěznou válku, byl podhoubím logické reakce odmítnutí těchto skutečností a jejich výkladu vlastním způsobem. Takřka bezprostředně po ukončení bojů tak vznikla tzv. legenda o dýce v zádech, Dolchstoßlegende, vnímající příměří a následný mír z Versailles jako důsledek zrady různých názorových skupin, zpravidla všech kromě nacionalistů a konzervativních zastánců monarchie.
V následném chaosu, kdy v ekonomicky vyčerpané zemi postupně demobilizovalo vojsko, množily se dělnické nepokoje a došlo i k lokálním krajně levicovým převratům, padaly tyto teorie na úrodnou půdu. Kromě tragického následného vývoje ve 30. letech o tom svědčí i literární ohlas. Legenda o dýce v zádech, od svého vzniku programově přiživovaná především kruhem vysokých důstojníků, se objevuje v nepřeberné řadě děl z daného období. V mnoha z nich, např. v románu Černý obelisk E. M. Remarquea, je zmíněna i dnes představená kniha.
V poli neporaženi, jak již název napovídá, je do značné míry ústředním literárním dílem mýtu o dýce v zádech. Dvousvazkový titul sestává ze vzpomínkových příspěvků účastníků bojů první světové války, jak na evropských kontinentálních frontách, tak důstojníků námořnictva. Jedná se o relativně krátké texty se shodným, jednostranným, a tím pádem ve výsledku zkreslujícím pohledem na válečné události, jichž se daný autor účastnil. Shoda v dikci jednotlivých příspěvků má za cíl budit dojem, že předkládané názory byly majoritní a tedy celoarmádním konsenzem. Příznačnou skutečností je, že nemalá část přispěvatelů se v pozdější době podílela na podpoře vzestupu nacistů k moci; z nejznámějších jmenujme generála Ericha F. W. Ludendorffa, spolu s Adolfem Hitlerem organizátora neúspěšného „Pivního puče“ v roce 1923. Kniha se záhy stala v konzervativních a nacionalistických kruzích velmi populární a lze ji označit jako symbolický první krok k pozdějším represím levice a snahám o potlačení demokratického způsobu vlády vůbec. Znatelné jsou též antisemitské tendence a averze k Výmarské republice.
Frakturou tištěná kniha v plátěné vazbě byla vydaná v mnichovském nakladatelství J. F. Lehmanns Verlag v roce 1921. Obálka dostatečně výmluvně ilustruje poselství díla, kde meč na pozadí pruské trikolory obklopuje klubko hadů. Tvoří tak jeden z nejvýznamnějších dokumentů doby, který ji nejen reflektoval, ale do značné míry i utvářel.
Vedle dnes představeného titulu, pojednávajícího o německé armádě, má kniha i svou stejnojmennou obdobu rakouské provenience. Tu si představíme v rámci některé z dalších ukázek knihovního fondu.
Citace:
DICKHUTH-HARRACH, Gustaf Friedrich Hugo von. Im Felde unbesiegt. München: Lehmann, 1921. 2 sv.