Devatenácté století bylo dobou obrody českého jazyka v habsburské monarchii. Nejednalo se pouze o návrat češtiny do české kultury a umění, ale též o její zavedení do určitých vojenských otázek, mezi které v první řadě patřila problematika vojenského názvosloví.
Pravděpodobně první česky psané vojenské předpisy nazvané Kniha k čtení a překládání pro schovance c. k. akademie, pozůstávající v exercitium službě a adjustirování sprostného muže c. k. pěchoty vypracoval již roku 1783 Athanas Spurný pro potřeby studentů vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě. Další překladové práce, které se dostaly do širšího soudobého povědomí, se objevily až ve dvacátých letech 19. století. Mezi ně patřilo Cvičení o užívání zbraně z roku 1826 od jazykovědce a literárního historika Václava Hanky; o tři roky později Zachovávání sprostého vojáka c. k. pěchoty vydané nadporučíkem pěšího pluku č. 36 Josefem Fraňkem.
O řadu překladů vojenské terminologie a příruček pro vojáky se postarali učitelé českého jazyka z novoměstské vojenské akademie. Mezi známé nástupce Athanase Spurného patřili mimo jiné ve třicátých letech Tomáš Akvin Burian nebo později od konce šedesátých let Ferdinand Čenský, který kromě překladů armádních příruček sepsal i německo-český vojenský slovník.
Na tradici výše zmíněných překladatelů vojenské terminologie navázal i autor brožury České velení, která je určena pro české ostrostřelecké sbory, tedy pro měšťanské střelecké spolky. Byl jím Vilém Ferdinand Černický (1849–1900), rodák ze Sedlce u Sedlčan. Od názvu této obce odvodil svůj pseudonym „Sedlecký“, pod nímž je podepsán i v představovaném svazku. Drobná brožurka o rozměrech 9x13 cm, která obsahuje pouhých 28 stran, byla vytištěna v Jindřichově Hradci v tiskárně Viléma Antonína Landfrase. Díky této informaci lze tisk společně s ohledem na jeho typografickou podobu chronologicky zařadit zhruba do 70.–80. let 19. století.
Brožura České velení není ilustrovaná ani neobsahuje žádné obšírnější komentáře. Jsou do ní zařazeny české povely využívané při výcviku ostrostřelců společně s jejich německými ekvivalenty, a to jak dle starého výcvikového systému, tak dle nového. Rozdíl v uvedených „systémech“ spočívá v tom, že starší verze počítá s puškami nabíjenými zepředu, zatímco nová verze pojednává o nabíjení modernějších zadovek.
Vilém Ferdinand Černický byl autorem nejen představovaného Českého velení, ale také titulu Výtah z pravidel cviku pro poddůstojníky a mužstvo c.k. pěchoty a zemské obrany, který lze též nalézt ve fondu Knihovny VHÚ Praha. Primárně byl ovšem spojován spíše s tvorbou uměleckou, mezi kterou patřila především dramata – mezi nimi Veselohra před domem, Proč bychom se netěšili, Děti lásky a další.
Elektronickou podobu knihy si můžete objednat prostřednictvím služby EoD v Knihovně VHÚ.
Podmínky služby EoD naleznete zde.
Citace:
ČERNICKÝ, Vilém Ferdinand. České velení, při cvičení jednotlivce, řady, čety a setniny po ostrostřelecké sbory. Jindřichův Hradec: tiskem A. Landfrasa syna, [187--189-].