Koncem padesátých let zahájila Antonovova konstrukční kancelář vývoj nového letounu, který měl přepravovat osoby i náklad pro civilní i vojenské uživatele. Stroj měl být jednoduchý na údržbu a neměl vyžadovat kvalitní vzletovou dráhu. Výsledkem byl turbovrtulový hornoplošník Antonov An-24 (v kódu NATO „Coke“), jehož prototyp poprvé vzlétl roku 1959 a sériová výroba byla zahájena roku 1962.
Letoun byl 23,5 m dlouhý a 8,3 m vysoký, rozpětí křídel činilo 29,2 m. Prázdný stroj vážil 13,3 tun, maximální vzletová hmotnost byla 21 tun. Dvojice turbovrtulových motorů AI-24 dávala stroji cestovní rychlost 450 km/h, dolet se v závislosti na verzi a míře naložení udává v rozmezí 550–2800 km. Stroj mohl dostoupat do maximální výšky 8400 m n. m. Posádku tvořili obvykle 4 lidé, maximální počet cestujících se v závislosti na verzi pohyboval v rozmezí 44–50 – vyšší uvedený počet měla právě verze An-24V. Vedle strojů určených pro přepravu cestujících vznikaly i verze a varianty pro přepravu nákladu (zejména vojenská transportní verze An-24T), pro námořní záchrannou službu nebo třeba pro hašení velkých požárů.
Do roku 1979 bylo v SSSR vyrobeno přes tisíc strojů An-24, poté výroba pokračovala v čínském městě Si-anu pod názvem Y-7, celkový počet všech vyrobených letounů se tak vyšplhal na 1367. Jednalo se o velice rozšířený stroj, používaný v desítkách zemí. Od března roku 1967 využívalo stroje An-24V i československé letectvo, postupně jich získalo šest. Poslední letoun An-24V byl ze služeb českého letectva slavnostně vyřazen koncem roku 2005.