Jako alternativu lehké samonabíjecí zbraně zavedla americká armáda 22. října 1941 do výzbroje karabinu M1, vyráběnou v průběhu války celkem deseti firmami. Konstrukce firmy Winchester převzala sice základní uspořádání závěrového mechanismu s otočným závorníkem z pušky M1 (Garand), ale v řadě dalších prvků se od ní diametrálně lišila. Neměla nábojovou schránku, nýbrž odnímatelný zásobník s kapacitou 15 nábojů, a k zajištění automatiky zbraně sloužil samostatný píst s krátkým zdvihem, přenášející impulz na kvadratický blok nosiče závorníku, uložený pod hlavní.
S celkovou délkou 907 mm sice vyhovovala u řady armádních specializací, avšak pro účely výsadkových jednotek nepředstavovala optimální alternativu. Firma Inland Division of General Motors Corporation z Daytonu ve státě Ohio vyvinula verzi s pistolovou rukojetí a sklopnou rámovou opěrkou. Sklopením opěrky se zmenšila celková délka zbraně na 631 mm, což činilo karabinu skladnější, nejen pro uložení do výsadkového pouzdra. Výztuha rámové opěrky, krytá z levé strany nanýtovanou kůží, sloužila také jako držák olejničky. Původní karabina M1 měla olejničku vloženou ve výřezu v zadní části pažby a tělo olejničky sloužilo zároveň jako oliva, držící popruh zbraně.
Nová varianta byla přijata do výzbroje v květnu 1942 pod označením U. S. carbine, Cal. .30 M1A1, avšak do značení vyrobených kusů se oficiální název nepromítl. Jediným výrobcem výsadkářských verzí byla v průběhu války firma Inland Division, jejíž válečná produkce pokryla 43 % všech vyrobených karabin M1. Neobešla se ovšem bez subdodavatelů, takže díly sklopné ramenní opěrky jí dodávala firma Royal Tipewriters v Hartfordu a pažby s pistolovou rukojetí odebírala od firmy SE Overton Company v South Havenu. Inland Division vyrobila výsadkářské karabiny ve dvou blocích, číselně nahodile namíchaných do běžné produkce standardních karabin M1. V prvním bloku, vyrobeném v období od října 1942 do října 1943, zhotovila zbrojovka okolo 71 000 kusů, jejichž výrobní čísla se nacházela v pásmu od 42 000 do 850 000. Druhou sérii vyráběla Inland Division mezi květnem a prosincem 1944 a celkové množství nepřesáhlo 70 000 kusů. Jejich výrobní čísla ležela orientačně v řadě od 5 150 000 do 6 700 000. Udávané rozsahy výrobních čísel mají pouze orientační charakter, jelikož v továrně se dokumenty o produkci karabin M1A1 nedochovaly. V porovnání s celkovou produkcí karabin řady M1, převyšující 6,5 milionu vyrobených kusů, se počet výsadkářských variant jeví jako zanedbatelný. To je také důvodem stále rostoucích cen originálních exemplářů na sběratelských trzích.
Exemplář z prvního výrobního bloku získalo VHÚ v roce 1995 převodem z Prototypy, a. s., Brno.
Ráž: .30 carbine (7,62 x 33 mm)
Celková délka: 907 mm / 631 mm
Délka hlavně: 454 mm
Délka záměrné: 549 mm
Kapacita zásobníku: 15 nábojů
Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 2520 g
Hmotnost zbraně bez zásobníku: 2440 g