"…Není dost chvály pro důstojníky a mužstvo, ať už jde o Brity, Novozélanďany, Jihoafričany, Austrálce, Poláky a Čechy, není dost chvály pro jejich skvělého ducha a nezlomné rozhodnutí zvítězit bez ohledu na nebezpečí, útrapy a nejeden neúspěch. Dokázali, že když jde do tuhého, dovedou být vždy lepší než Němci…" Úryvek z pozdravného přípisu vrchního velitele britských ozbrojených sil na Středním východě generála Clauda J. E. Auchinlecka veliteli 8. armády generálovi N. M. Ritchiemu z 10. prosince 1941, kdy byl osvobozen obklíčený libyjský přístav Tobruk.
Fotogalerie
Tobruk (arabsky: طبرق , nazývaný také Tobrúk, Tóbruch, Tobruch, Ţubruq nebo Tobruck) je město v severovýchodní části Libye poblíž hranic s Egyptem a zároveň přístav ležící na pobřeží Středozemního moře. V roce 1911 jej stejně jako celou Lybii ovládli Italové. Ti zde potom koncem 30. let kolem města vybudovali pásmo opevnění, které z Tobruku udělalo v letech 2. světové války legendu. Na tobruckém vojenském hřbitově jsou dnes pohřbeni vojáci z Austrálie, Velké Británie, Polska, Indie, Nového Zélandu, Jihoafrické republiky, nepálští Gurkové, ale také Češi a Slováci!
V letech 1941 – 1942 bylo o Tobruk a jeho okolí bylo totiž svedeno několik velkých bitev mezi britskou armádou a německými a italskými jednotkami. Nejslavnější kapitolou tohoto období se stala v období od dubna do prosince 1941 především legendární, 244 dnů trvající obrana, obklíčeného Tobruku, ve které vynikli především rázovití Australané ve svých charakteristických širácích. Především oni zabránili Hitlerovu oblíbenci Erwinovi Rommelovi, aby s Tobrukem v týlu pronikl k Suezskému průplavu...
Velmi významnou část obránců tobrucké pevnosti tvořila od srpna 1941 polská Samodzielna Brygada Strzelców Karpackich, které velel generál Stanislaw Kopański. Od 21. října se stal po riskantní noční plavbě do Tobruku na svou britských torpédoborcích součástí této brigády i Čs. pěší prapor 11 – Východní pod velením pplk. Karla Klapálka.
Dne 18. listopadu 1941 spojenecké síly konečně dosáhly stavu, kdy mohly zahájit operaci „Crusader“ s cílem osvobodit obležený Tobruk. Na hrotu útočila novozélandská divize. Předpokládalo se, že tato akce bude trvat týden, avšak k porážce německých a italských sil bylo nakonec zapotřebí tří týdnů. Mezitím 6. prosince do Tobruku dorazilo po moři dalších 84 československých vojáků jako bojová náhrada za padlé, raněné a nemocné. O tři dny později se situace v předpolí Tobruku konečně radikálně změnila.
Během úterý 9. prosince 1941 odpoledne došly zprávy, že nepřítel vyklizuje postavení v jižním úseku obklíčené pevnosti Tobruk. Čas obležení se přiblížil ke svému konci! Proto vydalo velitelství polské brigády operační rozkaz, podle něhož měl čs. prapor, jehož tehdejší bojový stav představovalo 40 důstojníků a 650 poddůstojníků a vojáků, vyslat samostatný pronásledovací oddíl podél silnice na Dernu. Rozkaz pro sestavení takového oddílu vydal pplk. Klapálek již v 09.00 hod.! Večer odešla zákopnická četa odstraňovat vlastní i nepřátelská minová pole na silnici do Derny a také vybudovat přechody na dvou místech, kde byly zničeny silniční mosty. Ve 23. 15 hod. byl potom jednotlivým československým rotám vydán rozkaz k pronásledování nepřítele…
Během noci vyslané naslouchací hlídky i pozorovatelé hlásili živou činnost u nepřítele (hluk motorů, volání, kopání apod.) – vesměs známky nasvědčující ústupu nepřítele.
V 04. 30 hod. nařídil velitel praporu 1., 3. a 4. rotě vyslání silných bojových hlídek po celé frontě. O půl hodiny později velitel praporu odjel se zpravodajským důstojníkem a šéflékařem do pevnůstky S 19 (Honza), aby osobně přihlížel průběhu akce pronásledovacího oddílu pod velením velitele 2. roty kpt. Jana Svobody. Velitel brigády genenerál Kopański vyslal na pomoc československým zákopníkům četu polských sapérů a nařídil, aby mu byla obratem podávána hlášení čs. průzkumných hlídek.
V 06.00 hod. hlásil velitel 3. roty, že v 05.55 hlídka por. Ladislava Snídala vniknula po krátké přestřelce do silného opěrného bodu nepřítele na pověstné kótě 69, kde velitel hlídky nechal okamžitě vztyčit československou vlajku a zahájil ihned pronásledování nepřítele!
V 06.40 hlásil velitel 4. roty obsazení dalšího opěrného bodu nepřítele – 14 sangarů (krytů z kamene) hlídkou des. Oskara Krebse. O čtvrt hodiny hlásil opět velitel 4. roty dosažení nejsilnějšího nepřátelského bodu v úseku praporu – Twin Pimples. Hlídky nikde nenarazily již na větší odpor, neměly ztrát a postoupily dále ještě jeden kilometr na západ (hlídka por. Kauderse).
V 07.00 hod. vyrazil pronásledovací oddíl kpt. Svobody. Tento oddíl se skládal z velitelského družstva a dvou pěších čet 2. roty, ze 4 pásových brencarrierů, z obsluh jedné houfnice ráže 10, 5 cm a jednoho protitankového kanónu, družstva zákopníků, zdravotní hlídky, spojovacího roje a motocyklisty.
Krátce po zahájení postupu najel jeden z československých brencarrierů na minu a zároveň přivodil explozi granátu ležícího na zemi. Obrněné vozidlo bylo sice poškozeno, ale z jeho posádky nebyl nikdo zraněn. Po několika hodinách byl stroj opraven a schopen další jízdy.
Zadní voj nepřítele rychle ustupoval a tak oddíl v 08.25 hod. dosáhl bez problémů prvého postupného cíle a v 10. 30. dosáhl, aniž narazil na nepřátelský odpor, cíle konečného. Hlavní síly nepřítele musely v noci ustoupit v chvatu, protože v krytech zanechaly téměř veškerý materiál. Další pronásledování italských a německých jednotek převzaly vyšší britské tankové jednotky.
Ve 13. 15 hod. došlo k havárii vozu, který převážel pláště a proviant oddílu kpt. Svobody. Když vůz objížděl zbořený most pod objektem S 19, došlo k ohromné explozi, při které bylo auto rozbito, ale jeho osádka se naštěstí zachránila. Řidič vozu vojín Karel Otta z roty doprovodných zbraní byl těžce zraněn (tvář, pravá noha, zlomenina levé ruky) a spolujezdec četař Leopold Horák z 2. roty také (tvář a těžký otřes mozku). Oba byli po ošetření odsunuti do General Hospital No. 62 v Tobruku. Šest polských sapérů, kteří pracovali na odstraňování min u cesty, bylo však při této explozi roztrháno na kusy!
K výbuchu došlo proto, že pod vozovkou byla zakopána velká nálož na ničení silnice, o níž nikdo nevěděl, a z neznámých příčin byla přivedena k explozi.
Toho dne byli ještě lehce zraněni npor. Ctirad Šindelka (tržná rána na obličeji způsobená střepinou) a desátník Hynek Zmítko z roty doprovodných zbraní při výbuchu miny. Výbuch jiné miny zranil naštěstí také jen lehce vojína Josefa Dujsíka, rovněž z roty doprovodných zbraní.
V 16. 15 hod. došel z velitelství brigády rozkaz, aby se oddíl kpt. Svobody vrátil zpět do zálohy praporu. Oddíl se vrátil do svého původního postavení v 19. 30 hod. Do úseku praporu již během výpadu z perimetru nedopadl žádný dělostřelecký granát či mina. Tobruk přestal být definitivně obleženou pevností!
Jindřich Marek