S výjimkou zkoušek pušek vz. 24 s optickým zaměřovačem v roce 1937 se MNO v meziválečném období otázkou zbraní pro odstřelovače nezabývalo. Situace po druhé světové válce již byla zcela jiná, o potřebě odstřelovačských pušek již nikdo nepochyboval. V tomto směru hovořily poznatky z ukončené války zcela jasnou řečí.
V druhé polovině čtyřicátých let sestávala pěchotní výzbroj především z kořistních zbraní převážně německého původu, nechyběly zde ale zbraně dovezené jednotkami 1. armádního sboru v SSSR či darované Rudou armádou. V roce 1951 tak čs. vojenská správa evidovala 10 765 německých samonabíjecích pušek G 43 a 1670 sovětských odstřelovačských pušek vz. 91/30, dalších 738 kusů bylo nevyužitelných, jelikož k nim chyběly dalekohledy. Otázka budoucí jednotné odstřelovačské pušky nebyla tehdy ještě definitivně vyřešena.
V létě 1949 předložila Zbrojovka Brno konstrukci Otakara Galaše (1904–1968) s označením ZG 49 Sn v ráži 7,92 x 64 mm. Nejednalo se o standardně vyráběný náboj, nýbrž o pokusné provedení s využitím nábojnice loveckého náboje 8 x 64 mm a střely 7,92 mm Mauser. Přestože si MNO objednalo ke zkouškám v roce 1950 dvacet kusů a na podzim téhož roku s nimi provedlo vojskové zkoušky, závěry z dubna 1951 vedly k zamítnutí zbraně na experimentální náboj. V srpnu 1952 v souvislosti s rážovou unifikací vytyčila vojenská správa požadavek na konstrukci zbraně v ráži 7,62 mm Mosin s tím, že zbraň musí splňovat požadavek precize zásahu 10 ran do čtverce 50 x 50 cm na vzdálenost 800. Otakar Galaš připravil dvě varianty pušky s označením ZG 51 Sn, z nichž první měla závěr systému Mauser a druhá se systémem Mosin, adaptovaným ze sovětské pušky vz. 91/30. Čtyři prototypy, zkoušené v létě roku 1952, nesplnily zadané parametry přesnosti. Tehdy také došlo k definitivnímu zamítnutí závěrového systému Mauser. Další vývoj se již soustředil na zbraně na bázi sovětské pušky Mosin a zbraně s Mauserovým závěrem sloužily následně při zkouškách pouze pro komparaci.
Jediný exemplář z celé vývojové řady čs. odstřelovačských pušek, konstruovaný s odnímatelným zásobníkem, má výrobní číslo 001 a je zařízen na náboj 7,62 mm Mosin. Veškeré předchozí a následující prototypy měly zásobovací mechanismus tvořený nábojovou schránkou. Závěrový systém Mauser má prodlouženou matici úderníku a tvarově přizpůsobenou tak, aby mohl střelec úderník napnout, aniž by manipuloval se závěrem. Zbraň je vybavena optickým zaměřovačem s 2,5násobným zvětšením, původně vyrobeným pro některý z předchozích prototypů ZG 49 Sn.
Exemplář získalo muzeum v roce 1961 převodem z Výzkumného a zkušebního střediska 010 v Praze.
Ráž: 7,62 mm Mosin
Celková délka: 1173 mm
Délka hlavně: 653 mm
Kapacita zásobníku: 5 nábojů
Hmotnost: 4250 g