Po krátkém období v druhé polovině 60. let, během nějž byl narovnáván pokřivený obraz soudobých československých dějin, přinesla s sebou „normalizace“ opětovné ideologické zakalení domácího dějepisectví. Zpevněna byla i norma výběru vojenských tradic. Jejich relativně široké pojetí během „pražského jara“ bylo zúženo na tradice petrifikující úlohu KSČ a Sovětského svazu v druhém odboji. Takto ztužený konsensus v otázce vojenských tradic vydržel v podstatě bez změny až do přestavby na konci 80. let, kdy se jeho poměrně ostře vymezené hranice začaly opět mírně rozšiřovat. Už v roce 1977 se pokusil tento zafixovaný pohled na vojenské tradice prolomit režisér Josef Harvan (*1947) ve filmu „Odkaz boje“, v němž vedle sebe poměrně rovnocenně připomněl jak komunistický, tak nekomunistický protifašistický odboj. Bylo to současně poprvé od normalizačních změn v Československém armádním filmu v roce 1970, kdy se dokumentární film v takové šíři zabýval československým západním odbojem. Pojetí filmu bylo natolik nečekané, že byl podroben přísnému, několikastupňovému schvalovacímu řízení, jejíhož nejvyššího kola se účastnili nejdůležitější ideologičtí pracovníci ČSLA. Po částečném přestříhání filmu na základě jejich připomínek bylo rozhodnuto, že pro zastávaný úhel pohledu může být film promítán pouze v kapitalistických státech k propagaci československé armády. V Československu nebo socialistických státech bylo jeho veřejné šíření z ideologických důvodů zakázáno.
Výrobce: Československý armádní film, 1977
Tvůrci: hudba Jiří Šust, kamera Jiří Krob, dramaturgie Ivan Dvořák, námět, scénář a režie Josef Harvan
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, IV. kombinovaná kopie, černobílá, zvuková (anglická verze), 1.035 metrů (36 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.