Rakousko-uherská bitevní loď třídy Habsburg

Fotografie, pořízená někdy kolem roku 1911, zachycuje starší rakousko-uherskou bitevní loď třídy Habsburg.

Rakousko-uherské námořnictvo tradičně zápasilo s nedostatkem fondů, způsobeným zejména nutností překonávat odpor uherské vlády. Přesto se koncem devadesátých let jeho tehdejšímu veliteli, admirálu Hermannu von Spaunovi, podařilo prosadit stavbu tří bitevních lodí, pojmenovaných Habsburg, Árpád a Babenberg. Konstrukce první lodi byla zahájena 13. března 1899, loď Habsburg byla spuštěna na vodu 9. září 1900 a přijata do služby 31. prosince 1902; stala se vlajkovou lodí rakousko-uherského námořnictva a tuto funkci plnila do roku 1906. Stavba bitevní loď Árpád byla zahájena 10. června 1899, loď byla spuštěna na vodu 11. září 1901 a přijata do služby 15. června 1903. Poslední loď byla stavěna od 19. ledna 1901, spuštěna na vodu 4. října 1902 a přijata do služby 15. dubna 1904; nesla jméno rodu, jenž vládl v Rakousích před nástupem Přemysla Otakara II. Stavbu všech lodí prováděla terstská společnost Stabilimento Tecnico Triestino v loděnici San Marco.

Lodě třídy Habsburg se v žádném případě nemohly rovnat pozdějším bitevním lodím, přesto znamenaly pro rakousko-uherské námořnictvo vítanou posilu. Jejich plný výtlak činil 8965 tun, délka činila 114,6 m, maximální šířka 19,8 m a ponor 7,5 m. Lodě mohly plout rychlostí až 19,6 uzlu. Hlavní výzbroj tvořila tři děla relativně malé ráže 24 cm – dvě ve věži na přídi a jedno na zádi, a k tomu 12 děl ráže 15 cm – tato děla byla vyrobena firmou Krupp. 10 děl ráže 66 mm a další děla menších ráží bylo již vyrobeno ve Škodových závodech v Plzni, a lodě nesly i dva torpédomety. Na základě rakouských zkušeností z vítězné bitvy u Visu roku 1866 byla tato plavidla vybavena i klounem, aby mohla prorazit boky nepřátelských lodí. Pancéřování boků bylo silné až 220 mm, pancéřování dělových věží až 280 mm. Posádku tvořilo okolo 638 mužů; náklady na jednu loď se pohybovaly okolo 18 milionů korun.

Za první světové války byly tyto lodě již dosti zastaralé a bojových operací se účastnily jen sporadicky. V noci z 23. na 24. května 1915, bezprostředně po italském vstupu do války, se všechny tři lodě podílely na odvetném výpadu proti italské Anconě. Většinu války však strávily na klíčové námořní základně v Pule, už kvůli nedostatků uhlí. Sloužily k obraně přístavu a značná část jejich mužstva byla převelena jinam. I přes svoji zastaralost, nebo snad právě pro ni, tak všechny tři lodě třídy Habsburg přečkaly první světovou válku. Po jejím skončení byly přiznány Spojenému království, avšak Britové je prodali italskému zájemci a ten je roku 1921 nechal sešrotovat.