FRONTINUS, Sextus Iulius. Die vier bücher Sexti Julij Frontini

Vojevůdci i vojenští teoretikové raného novověku se s oblibou obraceli pro radu ke svým antickým předchůdcům. Díla starých řeckých a především římských válečníků byla v raném novověku velice oblíbená – šířila se nejen v opisech, ale zařadila se též mezi první publikace, které byly vydávány za použití zásadního vynálezu poloviny 15. století – knihtisku. Právě knihtisk měl vliv na oblibu některých autorů: Zatímco před jeho vynálezem byl nejoblíbenějším antickým vojenským autorem vojevůdce a politik Gaius Julius Caesar (100–44 př. n. l.), po zavedení knihtisku na oblibě získal Flavius Vegetius Renatus (4.–5. století), jehož De re militari se stalo jednou z prvních vojenských příruček, které byly vydány tiskem – a to roku 1473 nebo 1474.

Dalším z antických vojenských autorů oblíbených v průběhu renesance byl Sextus Julius Frontinus (cca 40–103), který se v průběhu svého života proslavil jako římský spisovatel, politik a vojenský velitel. Vedle spisů O vodovodech města Říma a O zeměměřičství sepsal též alespoň dva texty zabývající se válečnictvím. Jeho dílo O vojenství se dodnes nedochovalo, ovšem spis Strategemata byl ručně opisován a tiskem vydáván mnohokrát. Mezi jeho raná vydání patří i edice z roku 1532, jejíž exemplář je uložen v Knihovně Vojenského historického ústavu.

Dílo s názvem Die vier bücher Sexti Julij Frontini je sbírkou příkladů vojenských úspěchů a vojenských lstí užitých v průběhu řecké a římské válečné historie. Spis je rozdělen do čtyř knih, z nichž první pojednává o dění před bitvou, druhá o dění v bitvě a po ní, třetí se zaměřuje na obléhání měst a čtvrtá na chování vojevůdce. Frontinovo autorství čtvrté knihy bylo ovšem zpochybněno a je možné, že tato část byla k dílu připojena až později.

Vydání z roku 1532 není příliš rozsáhlé – obsahuje pouze 51 listů. Ilustrační aparát je ovšem poměrně široký: v tisku lze nalézt celkem 30 různých ilustrací, které jsou v řadě případů složeny z částí starších, druhotně použitých ilustračních štočků. Kupříkladu vyprávění o Hannibalovi a jeho slonech je doplněno ilustrací složenou ze dvou částí, z nichž na levé jsou vyobrazeni vojáci první poloviny 16. století, zatímco na pravé straně sloni překonávají řeku.

Edice obsahuje kromě hlavního Frontinova textu také dodatek v podobě válečného pojednání od filozofa a stratéga Onosandera (1. století) a druhý dodatek – v tomto případě veršovaný – od renesančního válečníka – císaře Maxmiliána I. Habsburského (1459–1519).

Publikace obsahuje myšlenky řady autorů, kteří byli pro raně novověké vojevůdce zásadní. Kniha se tak v době svého vydání stala inspiračním zdrojem pro řadu válečníků. Jako zajímavý doklad antického, ale též renesančního vojenství může ovšem posloužit i dnešním čtenářům.

Knihu si můžete on-line přečíst zde.

Citace:

FRONTINUS, Sextus Iulius. Die vier bücher Sexti Julij Frontini. Meyntz: Ivo Schöffer, 1532. LI l. : čb. obr.