V průběhu vývoje dlouhých palných zbraní vznikala řada konstrukcí mířidel, jež vycházely z armádních požadavků a vnějších balistických vlastností použitého střeliva. S nástupem bezdýmných prachů a současného zmenšování ráží se prodlužovala vzdálenost, na níž mohl střelec vést mířenou střelbu. K zásahu cíle ve větší vzdálenosti bylo třeba dokonalejších konstrukcí mířidel, u stavitelných klapkových provedení hrálo roli přesné stanovení křivky hledí podle známých bodů dráhy střely v daných vzdálenostech.
Tablo s osmadvaceti vzorky různých hledí armádních pušek zahrnuje převážně rakouské zbraně od pušek Wänzl M 1867 až po pušky Mannlicher M 1895. Střední části tabla dominuje dvanáct vzorků mířidel s odfrézovanými polovinami hlavní příslušných zbraní, připevněnými k základové desce pomocí pásků z mosazného plechu. Kolekci doplňují exempláře hledí, pocházejících z německých, norských, řeckých, rumunských a francouzských pušek, přičemž některé vzorky jsou v popisech vedeny jakožto neznámé. Mezi tehdy neidentifikovanými mířidly nacházíme například hledí pro holandskou karabinu Mannlicher M 95.
Kolekce mířidel je uložena v dřevěné, shora prosklené vitríně o rozměrech 860 x 650 x 95 mm.
Celou sestavu, uspořádanou do tabla, získalo muzeum v roce 1922 koupí od nadporučíka 6. polního dělostřeleckého regimentu Karla Cejnka z Vídně.