K prvnímu poválečnému únosu letadla z Československa došlo 6. dubna 1948. Organizátorem útěku byl bývalý velitel 311. čs. bombardovací peruti RAF pplk. Vladimír Nedvěd, který pro svůj plán získal trojici bývalých spolubojovníků z RAF – Stanislava Huňáčka, Františka Malého a Františka Martínka – kteří byli v té době zaměstnáni u Československých aerolinií.
Únosci se pro svůj let rozhodli použít letoun ČSA DC-3 OK-WDO na pravidelné lince Praha–Brno–Bratislava, s kterým měl Huňáček, Malý a Martínek letět jako posádka. Kromě nich byl na palubě letounu ještě čtvrtý člen posádky – přesvědčený komunista Pavlík – a dalších 22 cestujících. Celkem 14 osob, včetně Vladimíra Nedvěda, jeho manželky a 15 měsíčního syna, bylo členy skupiny, která chtěla uletět na Západ. Krátce po startu byl za pomoci nenabité pistole pacifikován komunista Pavlík a letadlo nabralo kurz na Mnichov, kde přistálo kolem 17:30 hod na vojenském letišti Neubierger.
Hliníkovým štítkem na zavazadlo pro členy letového personálu ČSA s číslem „23“ bylo při osudovém letu označeno palubní zavazadlo radisty Františka Malého (nar. 22. 4. 1908, Louňovice, okr. Vlašim). Malý působil u ČSA už před válkou jako palubní mechanik a později radista. Po okupaci Československa odešel dne 21. 7. 1939 cestou přes Polsko do zahraničí a od ledna 1940 až do poloviny roku 1943 působil jako vycvičený radista u II. odboru MNO. V červnu 1943 odešel k letectvu a jako radista sloužil u 311. čs. bombardovací peruti RAF. Po válce se vrátil k práci u ČSA. Podruhé odešel do emigrace v roce 1948 a zbytek života strávil v Kanadě.
Rozměry: 5 x 8 cm
Štítek byl do sbírky VHÚ Praha věnován v roce 2017.