Sovětský samopal AK 47

Sovětský samopal AK 47

Jméno sovětského konstruktéra Michaila Timofejeviče Kalašnikova (1919–2013) proslavil na celém světě samopal, respektive z hlediska dnešní terminologie útočná puška, AK 47, zavedený v roce 1949 do výzbroje Rudé armády pod označením „Avtomat Kalašnikova obrazca 1947 goda“. Na konstrukci zbraní začal Kalašnikov pracovat v roce 1942, avšak až do ukončení vývoje náboje střední balistické výkonnosti ráže 7,62 x 39 mm, jemuž předcházel pokusný náboj 7,62 x 41 mm, vyvíjel prototypy samopalů zařízené na pistolové náboje 7,62 mm Tokarev a 9 mm Makarov.

Nekonečné polemiky nakolik Kalašnikovova konstrukce vycházela z německé útočné pušky MP 43 (MP 44, StG 44) vycházejí z koncepční podobnosti obou zbraní, přičemž shodných konstrukčních prvků mají jen několik: systém uzamčení závěru s odběrem tlaku plynů na píst, segmentový zásobník s kapacitou 30 nábojů a obdobný přístup k řešení bicího mechanismu. Všechny další konstrukční uzly jsou však odlišné. Systém uzamčení sovětské zbraně je řešen otočným závorníkem se dvěma uzamykacími ozuby, německá zbraň pracovala s řešením se sklopným závorníkem. Vratný systém sovětské zbraně vedený v dutině nosiče závorníku se základnou v zadní části pouzdra závěru umožňoval vyřešit zbraň v provedení se sklopnou ramenní opěrkou, což německá konstrukce vylučovala. Poválečná internace duchovního otce německé zbraně Hugo Schmeissera (1884–1953) v místě výroby zbraní AK také dávala podnět k lichým spekulacím na téma Schmeisserova podílu na vývoji sovětské zbraně.

Do výzbroje byla zbraň zavedena v provedení s pevnou pažbou (AK 47) a sklopnou ramenní opěrkou (AKS 47), určenou pro výsadkové jednotky, osádky tanků a specialisty. Do sériové výroby se dostala v roce 1951 a původní konstrukce měla pouzdro závěru vyrobeno ze svařovaných výlisků, avšak technologické problémy přiměly konstruktéry zbrojovky v Iževsku nahradit jej záhy frézovaným výkovkem. V tomto provedení se Kalašnikovy vyráběly až do roku 1959, kdy ji nahradila modernizovaná verze AKM s pouzdrem závěru vyráběným z výlisků.

V průběhu desetiletí se Kalašnikov stal jednou z nejrozšířenějších pěchotních zbraní, zavedenou v řadě armád světa a dodávanou do mnoha zemí. Jejich celková produkce je dnes odhadována na více než 70 milionů zbraní a nic nenasvědčuje tomu, že by jejich čas již minul. Konflikty na Středním východě a v afrických zemích si bez nich lze jen těžko představit.

Exemplář s frézovaným pouzdrem závěru z prvního roku výroby a chybějící pažbou získalo muzeum v roce 2012 z Afghánistánu od 601. brigády rychlého nasazení.

Celková délka: 700 mm

Délka hlavně: 412 mm

Délka záměrné: 375 mm

Hmotnost se zásobníkem: 3894 g

 

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…