Snímek, pořízený okolo roku 1911, zachycuje rakousko-uherský semidreadnought třídy Radetzky.
Roku 1905 c. a k. námořnictvo pod vlivem poznatků z rusko-japonské války zvažovalo několik variant plánů nové bitevní lodě. Vítězný projekt měl charakter přechodného typu mezi dosavadními bitevními loděmi a dreadnoughty, jejichž čas měl teprve přijít. Stavba lodi Radetzky, jež dala této třídě jméno, byla zahájena 26. listopadu 1907, na vodu byla loď spuštěna 3. července 1909 a do služby přijata 15. ledna 1911.
Vznikla i další dvě plavidla téže třídy – Franz Ferdinand (přijatý do služby již 5. června 1910) a Zrínyi (22. listopadu 1911). Vzhledem k překotnému vývoji válečných lodí velice rychle zastaraly, přesto se jednalo o mocná plavidla. Hlavní výzbroj představovala klasická čtveřice děl ráže 305 mm ve dvou věžích, vedlejší osm děl ráže 240 ve čtyřech dělových věžích, další menší děla a tři torpédomety. Pancéřování boků bylo silné až 230 mm, hlavních dělových věží a velitelské věže až 250 mm, kasemat 120 mm. Lodě měly výtlak 14 500 tun a mohly plout rychlostí až 20,5 uzlu. Posádku tvořilo 890 mužů, z toho 30 důstojníků; kajuty důstojníků byly mimořádně pohodlné, prostory pro mužstvo nikoli.
Trojice semidreadnoughtů dávala rakousko-uherskému námořnictvu momentální převahu nad italským. V následujících letech Itálie a poté i Rakousko-Uhersko stavěly dreadnoughty a význam starších bitevních lodí poklesl. Za první světové války se plavidla třídy Radetzky příliš neuplatnila, ostřelovala černohorské pozice a podílela se na výpadu proti italským přístavům bezprostředně po italském vstupu do války. Lodě Radetzky a Zrínyi zabral rodící se jihoslovanský stát, avšak mírová smlouva přiřkla všechna tři plavidla Itálii, která je nechala sešrotovat.