Nositelská kopie ruských vyznamenání za statečnost Karla Vašátka

Osobnost Karla Vašátka je v kontextu Československých legií v Rusku takřka legendární, a tudíž příliš nepřekvapí skutečnost, že byl Karel Vašátko nositelem celého setu ruských vyznamenání.

Karel Vašátko pocházel z Litohrad v okrese Rychnov nad Kněžnou. V Rychnově vystudoval gymnázium a po absolvování vojenské služby studoval na Filozofické fakultě v Praze. Základní vojenskou službu vykonal v období let 1902-1903, přičemž vzhledem k dosaženému stupni vzdělání začal sloužit jako jednoroční dobrovolník a zúčastnil se i cvičení v letech 1908-1911, avšak na cvičení v letech 1912-1914 se nedostavil. Karel Vašátko totiž od roku 1912 pobýval v Rusku u příbuzných. Později vstoupil jako dobrovolník do České družiny a po většinu své služby pracoval v rámci rozvědky. V červenci 1917 bojoval v bitvě u Zborova a byl zde raněn. V prosinci roku 1918 obdržel potřebnou dovolenou kvůli plánované operaci po zranění hlavy. Ta ovšem nedopadla dobře, jelikož pacient několik dní po operaci v Čeljabinsku 9. ledna 1919 zemřel. V roce 1933 byly jeho ostatky z Čeljabinsku vyzvednuty, přeneseny do Československa a uloženy v Památníku osvobození na Vítkově. Po březnových událostech jara 1939 došlo k přenesení ostatků Karla Vašátka na hřbitov v Solnici nedaleko rodných Litohrad.

Nositelskou kopii setu vyznamenání za statečnost tvoří Kříže svatého Jiří a Medaile Za chrabrost. Ruský Kříž svatého Jiří vznikl v roce 1807 z popudu cara Alexandra I. fakticky jako derivát ruského vojenského záslužného Řádu svatého Jiří, který mohl být jako vyznamenání za výjimečnou statečnost udělen pouze důstojníkům v hodnosti plukovníka či vyšší. Kříž svatého Jiří tak vyplnil kategorii vyznamenání za statečnost pro řadové vojáky, námořníky a poddůstojníky a rozhodnutím cara Mikuláše II. z 10. srpna 1913 byl oficiálně spojen s Řádem svatého Jiří.

Dekorace řádu i nižších křížů se zavěšovaly na oranžovou stuhu se třemi svislými černými pruhy, poskládanou a podloženou u náprsních dekorací do tvaru pětiúhelníku. Barvy stuhy měly symbolicky odrážet soudobé prvky „vojenské slávy“, tedy oheň a střelný prach, a zároveň barvy carského erbu (černý orel ve zlatém poli). Klenot tvoří tlapatý kříž o rozpětí ramen 34 mm se středovým medailonem, znázorňující na aversu boj svatého Jiří s drakem. Medailon na reversní straně nesl v azbuce iniciály CG (SG – Svijatoj Georgij). Kříže svatého Jiří byly vždy čistě v barvě kovu a nesmaltované - původně se razily ze stříbra a zlata a od počátku roku 1917 kvůli hospodářským obtížím již z náhradních žlutých nebo bílých kovů. V tomto období během Kerenského prozatímní vlády bylo také možné, aby Kříž svatého Jiří obdržel důstojník pod podmínkou, že jej k tomu navrhnou vojáci z jednotky o síle roty, mezi nimiž budou zastoupeni nositelé Kříže svatého Jiří. K rozdělení kříže na čtyři stupně došlo v souvislosti s krymskou válkou (1853-1856), aby možnost zisku dalších stupňů vyznamenání zvýšila bojového ducha mužstva. Vždy dva stupně měly stejný kov kříže a vzájemně odlišné složení stuhy: 1. a 2. stupeň měl kříž zlatý, 3. a 4. stříbrný. Kříže 1. a 3. stupně byly zavěšené na tzv. stuze s mašlí, zatímco zbylé dva měly klasické pětiúhelníkové stuhy. Již od založení tohoto vyznamenání byly kříže číslovány na vodorovných ramenech na reversní straně.

Medaile Za chrabrost byla oproti Kříži svatého Jiří zřízena až v roce 1832 carem Mikulášem I. a původně byla zamýšlena především pro vojáky pohraničních jednotek armády a námořnictva jako ocenění za splnění bojových úkolů. Po několika dílčích úpravách vzhledu, udělování a nošení této dekorace v průběhu 19. století provedl car Alexandr II. v roce 1877 zásadní změnu, když vyznamenání rozčlenil do čtyř stupňů. Stejně jako u Kříže svatého Jiří se 1. a 2. stupeň razil ze zlata a 3. a 4. stupeň ze stříbra. Po roce 1917 byly medaile podobně jako Svatojiřské kříže raženy z úsporných důvodů z náhradních žlutých a bílých kovů. Úzus nošení medailí Za chrabrost včetně úpravy stuhy pro odlišení stupňů shodného kovu medaile byl obdobný jako u Křížů svatého Jiří. Podle úpravy statut z roku 1913 se nadále začaly nazývat Svatojiřskými medailemi a byly spolu s Křížem svatého Jiří oficiálně spojeny s Řádem svatého Jiří. Medaile o průměru cca 28 mm nesou na aversu nápis Za chrabrost v azbuce, pořadové číslo a stupeň. Na reversu se nachází levý profil cara Mikuláše II., po únorové revoluci roku 1917 nahrazený postavou svatého Jiří na koni.

Set vyznamenání Karla Vašátka obsahuje tzv. „plného rytíře“ svatého Jiří, jež tvoří všechny čtyři stupně kříže svatého Jiří, a ruské medaile Za chrabrost 2. stupně (zlatá) a 3. i 4. stupně (stříbrné). Na rozdíl od dobových fotografií Karla Vašátka nejsou stupně shodného kovu křížů a medailí (1. a 2. zlatá, 3. a 4. stříbrná) odlišeny provedením stuhy tzv. mašlí pro 1. a 3. stupeň, ale všechny jsou opatřeny stuhou poskládanou do tvaru pětiúhelníku, což potvrzuje skutečnost, že se jedná o nositelskou kopii. Originální set vyznamenání daroval Karel Vašátko před bitvou u Zborova na zlatý poklad Ruska.

Exemplář se do sbírky Památníku osvobození dostal darem v roce 1930, v průběhu druhé světové války a okupace byl ukrýván a v roce 1945 vrácen zpět do sbírky Památníku osvobození.

Jan Biederman