Jeden z nejlepších středoevropských portrétistů 2. poloviny 19. století – František Ženíšek (1849–1916) vytvořil roku 1893 na přímou objednávku rakousko-uherského císaře Františka Josefa I. reprezentativní portrét panovníka jako zakladatele České akademie pro vědy, slovesnost a umění.
O rok později vznikla v mistrově dílně druhá varianta obrazu, určena pro výzdobu zasedací síně České akademie. Obě malby se od sebe liší jen v detailech. Finální podobě díla předcházely dva studijní portréty císaře ve vojenském stejnokroji. Panovník v životní velikosti je vyobrazen ve slavnostním rouchu velmistra Řádu Zlatého rouna, včetně baretu a řádového kolánu. Na bohatě vyřezávaném, zlaceném stolku s draperií je položena Svatováclavská koruna. Císař kyne svou pravicí na listinu s pečetí. Jde pravděpodobně o text říjnového diplomu z roku 1860, v němž panovník sliboval zavedení federalistické konzervativní ústavy v monarchii. Většina interpretací se ovšem přiklání k tomu, že jde o zakládací listinu České akademie pro vědy, slovesnost a umění z roku 1890.
Další české panovnické insignie nejsou vyobrazeny. Portrét odráží věrně atmosféru české společnosti na sklonku 19. století, plnou rozčarování. Korunovace Františka Josefa I. českým králem zůstala jen dalším z nesplněných monarchových slibů. V domácím prostředí však bylo zvykem, že umělci vyobrazovali císaře s atributem české koruny.
František Ženíšek studoval na pražské Akademii výtvarných umění u profesora Josefa Matyáše Trenkwalda. Jeho nesporný talent kreslířský ocenil i Trenkwaldův následovník, belgický malíř Jan Sweert, který jej rovněž přizval k několika významným projektům (návrhy vitráží v kapli chrámu sv. Víta na Pražském Hradě).
František Ženíšek je v literatuře řazen mezi tzv. generaci Národního divadla. V roce 1877 se přihlásil společně s Mikolášem Alšem do soutěže o vnitřní výzdobu divadla. Oba uspěli, avšak po dvou letech usilovné práce došlo k velkým vzájemným rozporům, které se dostaly až na stránky dobových časopisů. Ženíšek vyhrál i soutěž o oponu Národního divadla. Její realizací byla pověřena roku 1880 vídeňská divadelní a dekoratérská firma J. V. Kautského. Výsledné provedení však bylo zklamáním především pro samotného autora. V následujícím roce oponu zničil požár divadla. Její podoba se tak dochovala jen v několika kresebných studiích a soutěžním návrhu.
V posledních letech tvorby se umělec věnoval rozměrným historickým kompozicím (Soud nad husity, Přemysl oráč, Oldřich a Božena). Jádrem umělcovy tvorby však byla jednoznačně portrétní malba. Šlo většinou o zakázky významných objednatelů, kteří vyžadovali reprezentativní provedení (císař František Josef I., kardinál Bedřich Schwarzenberg, Jan Nepomuk František hrabě Harrach). K veřejným objednávkám příležitostného charakteru patřil Sokolský slib na průčelí brány borců pro cvičiště II. všesokolského sletu, který se konal v Praze roku 1891. Není příliš známo, že Ženíšek byl zaníceným sportovcem a členem Sokolské jednoty. Vytvořil také podobiznu Miroslava Tyrše, zakladatele a prvního náčelníka tělovýchovného spolku Sokol.
Umělecké dílo je součástí původní sbírky Vojenského historického ústavu v Praze.
Plátno, olej, 258 x 180,5 cm.
Ilona Krbcová