I když německá raketa A-4, označovaná někdy jako Vergeltungswaffe 2 (V 2), byla strašlivou zbraní, proti které v její době nebylo obrany, znamenala zároveň první krok v dobývání vesmíru. Po 2. světové válce byly na jejím základě zkonstruovány nosiče, které umožnily do kosmu vynést lodě s měřícími aparaturami i posádkami.
Fotogalerie
Vývoj rakety probíhal od třicátých let minulého století pod vedením Wernhera von Brauna a první úspěšný start proběhl 3. října 1942. Sériová výroba, na kterou byli v nelidských podmínkách nasazeni hlavně vězni a zajatci, pak umožnila bojové využití této zbraně od září 1944 až do konce války. Prameny udávají, že bylo vypuštěno přes tři tisíce raket hlavně na cíle ve Velké Británii, Belgii, Francii a Holandsku. Mnoho jich ale selhalo vinou nekvalitní produkce a sabotáží.
Jako jeden z mála dokladů německého raketového vývoje se u nás dochovala spalovací komora balistické rakety A-4 na kapalný pohon. Komora měla největší průměr 1,2 m a výšku 2 m a byla převážně vyrobena ze žáropevného ocelového plechu. Pohonné hmoty do ní byly vstřikovány soustavou 1 224 trysek. Poté docházelo k jejich hoření a prudkému výtoku spálených plynů Lavalovou dýzou, která byla návaznou součástí komory.
Podle vyraženého kódu nwu byla komora zhotovena ve strojírnách A. & C. Kosik, Schlesischer Rohrleitungs und Apparatebau Hirschberg (Jelenia Góra dnes Polsko). Celý systém A-4 pak byl po válce vítěznými mocnostmi použit jako základ pro kosmický výzkum, a raketa tak stála u zrodu i mírového dobývání vesmíru.
Představená komora se původně nalézala ve sbírkách Národního technického muzea na Letné, kde byla po 2. světové válce umístěna v Dopravní hale. Někdy v polovině osmdesátých let minulého století byla převezena do Leteckého muzea VHÚ a vystavena v expozici kosmonautiky, aby dokládala, spolu s dalšími předměty, vývoj tohoto dynamicky se rozvíjejícího se lidského odvětví.
Jan Sýkora