Krnkovy zbraně, grafika

Krnkův ruční kulomet z roku 1874

Krnkův nábojnoš, 1889

Ex libris z alba Krnkových vynálezů, 1908?

Rozsáhlou prezentaci českého průmyslového a hospodářského rozmachu sklonku století soustředila pod původním názvem Jubilejní zemská výstava 1891 v Praze, připomínající sté výročí První průmyslové výstavy v roce 1791. Koncem října 1890 přihlásil Silvestr Krnka ve výstavní kanceláři spolku obchodníků Merkur na Jubilejní výstavu celkem 16 zbraní a vozy své konstrukce. K přihláškám připojil také vlastní návrh skříně, v níž měly být všechny zbraně instalovány. Za přihlášení svých vynálezů pak zaplatil ve dvou splátkách celkem 110 zlatých a výrobu vitríny v podobě osmibokého komolého jehlanu podle vlastního návrhu zadal počátkem listopadu michelskému truhláři Zemanovi.

Brány výstaviště se slavnostně otevřely 15. května 1891 a do jejich uzavření 18. října navštívilo velkolepou akci, jež neměla svým rozsahem v Čechách obdoby, přes 2,5 miliónu zájemců. Průmyslový palác, Křižíkova fontána, Petřínská rozhledna či Bludiště na Petříně (pavilon českých turistů) dodnes připomínají alespoň odlesk manifestace vyspělosti tehdejšího českého průmyslu, hospodářského a kulturního života.

Jihočeský rodák z Velkého Boru Silvestr Krnka (1825–1903), puškař a vynálezce, jehož největším životním úspěchem bylo zavedení jeho zadovky se záklopkovým závěrem do výzbroje ruské carské armády, patřil mezi známé osobnosti nejen na poli konstrukce palných zbraní, ale také dopravních prostředků. Na sklonku svého života zkonstruoval tzv. hydraulickou tramvaj, prezentovanou na Národopisné výstavě českoslovanské v Praze roku 1895.

Koncepce Krnkovy expozice představovala přehled jeho vynálezů z let 1850–1889, čemuž také odpovídal název dvou výpravných alb Výkresy vlastních vynálezů v oboru vojenského ozbrojení jakož i zdokonalování jich od roku 1850–89 od vystavovatele Sylvestra Krnky.  Obě alba byla v expozici umístěna na stojáncích, takže si je mohli zájemci volně prohlédnout.

První z nich, označené písmenem A, sestává z 36 stránek a 17 vyobrazení a druhé, s písmenem B na titulu, obsahuje 20 listů se 14 vyobrazeními. Obsah prvního alba tvoří popisy a vyobrazení Krnkových prvních zadovek od roku 1849, přes pušku Krnka 1869, zavedenou do výzbroje ruské carské armády, až po pokusné konstrukce, vynálezcem označované jako „ruční kulomet“, zakončené pokusnou puškou Krnka 1876. Tušové kresby, zhotovené michelským amatérským malířem Josefem Brebtou, jsou proloženy akvarelovými nákresy součástí ruské pušky Krnka včetně popisů součástek v azbuce. Druhá polovina alba je věnována popisu Krnkových nábojů, završených v carské armádě zavedeným nábojem 15,24 mm Krnka s nábojnicí vyrobenou ze svinutého plechu. Album uzavírají nákresy nástrojů pro výrobu ruských nábojů, zcela totožné s vyobrazeními ze samostatného alba, jež dostal Krnka na upomínku při odjezdu z Petrohradu v říjnu 1871.

Album, označené písmenem B, nese v první části popisy a řadu vyobrazení Krnkových zrychličů, jež sloužily ke zvýšení rychlosti střelby z jednoraných zadovek. Vývoji zásobovacích zařízení tohoto typu se Krnka věnoval v letech 1877–1883, aniž by s nimi dosáhl výrazného úspěchu.  Druhá část je věnována popisu konstrukcí opakovacích pušek a text provází řada technických nákresů jednotlivých konstrukcí z let 1887–1889, jež ilustrují jednotlivé exempláře, dnes dochované společně s vynálezcovou pozůstalostí ve sbírkách VHÚ. Na vývoji opakovacích pušek pracoval Silvestr Krnka společně se svým synem Karlem (1858–1926). Časové zarámování Krnkových prací rokem 1889 ovlivnila skutečnost, že pro rozpory se svým synem již v pracích na vývoji palných zbraní nepokračoval a pozornost obrátil na konstrukce dopravních prostředků.

Po skončení výstavy Krnka zřejmě obě alba věnoval Vojtovi Náprstkovi. Na vnitřní straně desek alba s označením „B“ je nalepeno ex libris Vojty Náprstka. Autorem výpravné rytiny nebyl nikdo jiný, než Max Švabinský, jeden z nejlepších českých malířů a grafiků. Osobnost českého národopisce a mecenáše pojal autor karikujícím způsobem, přičemž vycházel z významové podstaty příjmení Náprstek.

Papír, akvarel, tuš, 52,6 x 37,7 cm.

Obě alba byla v rámci pozůstalosti předána po smrti Silvestra Krnky v roce 1903 do Náprstkova muzea. Roku 1925 se staly předměty z podnětu Ing. Josefa Fanty součástí sbírek Vojenského muzea RČS. Protože nedošlo k dohodě s Krnkovými dědici, byla pozůstalost vrácena opět do Náprstkova muzea a teprve v roce 1947 se dostala jako depozitum do evidence Vojenského historického muzea v Praze na Hradčanech.