Významnou složku odboje v době druhé světové války tvořilo zahraniční rozhlasové vysílání. Není překvapivé, že existovaly i vysloveně vojenské rozhlasové programy. Kromě vysílání z Káhiry a Kujbyševa (Moskvy) si zaslouží zvláštní pozornost rozhlasové vysílání čs. exilové vlády z Londýna. Podílela se na něm řada významných osobností nejen armády, ale i žurnalistiky a kultury. Asi nejznámějším jménem z okruhu vojenských rozhlasových pracovníků v Londýně je Jiří Mucha, který jako redaktor i autor vytvořil v letech 1940-1943 mnoho desítek vojenských rozhlasových programů. Dvanáctého března uplyne 104 let od jeho narození.
Jiří Mucha se narodil 12. března 1915 v Praze jako jediný syn světoznámého malíře Alfonse Muchy. Studoval medicínu, ale stále směřoval zejména k literatuře a žurnalistice. V době u pobytu v Paříži zažil Mnichov a po okupaci zbytku Československa se do Francie vrátil.
Mucha se nevyhýbal vojenské službě a již 24. září 1939 byl na velvyslanectví ČSR v Paříži odveden do čs. vojska. Národní výbor československý – Správa pro službu informační, požádal v lednu 1940 o odklad jeho nástupu služby k čs. divizi, protože pracoval jako redakční sekretář nového ústředního listu „Československý boj“. Nakonec nastoupil do Agde 4. března 1940 a byl vtělen jako vojín k 2. rotě pěšího pluku.
Dnem 1. května 1940 byl přemístěn k štábní rotě 1. divize. Vojenskou službu před válkou nevykonal. Přestože se bojů přímo nezúčastnil, doba jeho vojenské služby pro něj osobně byla velmi bouřlivá. Uzavřel 23. dubna 1940 sňatek s hudební skladatelkou Vítězslavou Kaprálovou ale ovdověl již 17. května 1940. Po vojenském zhroucení Francie odplul 7. července 1940 lodí Mohamed Al Kebir do Velké Británie.
Jako medik byl zařazen k brigádní ambulanci, ale 4. dubna 1941 byl kmenově zařazen ke štábní rotě MNO a 15. května 1941 k náhradnímu tělesu MNO. Poté byl přidělen k vojenskému oddělení MZV. Připravoval a účinkoval ve vojenských pořadech čs. rozhlasového vysílání. V dubnu 1943 odcestoval do Afriky na propagační a informační cestu. Byl vojenskými úřady USA akreditován jako válečný dopisovatel.
MZV doporučilo k usnadnění styků s vojenskými úřady v severní Africe pro dobu cesty propůjčit hodnost (!) čs. vojenského redaktora. Dnem 5. června 1944 zrušilo MNO přidělení J. Muchy u vojenského oddělení MZV a převedlo jej do kmenového počtu Náhradního tělesa. O týden později byl přijat k RAF. V červnu 1944 odjel na západní frontu a přes Německo v květnu 1945 dorazil až do Prahy.
Působení Jiřího Muchy jako redaktora, rozhlasového hlasatele a nakonec i válečného reportéra bylo v rámci československého zahraničního vojska zcela mimořádné. Po válce zpracoval své válečné deníky i někdy doslovné pasáže svých reportáží pro válečné BBC nejprve do seriálu v časopise Květy a poté do reportážní knihy „Oheň proti ohni“, která vyšla v Praze poprvé v roce 1947 a později ještě v několika vydáních. Věnoval se dál literární práci. V letech 1951–1955 byl komunistickým režimem vězněn. Zemřel 5. dubna 1991 v Praze.
Prokop Tomek