Koncem října 1918 se Uhry nalézaly v zoufalé situaci. Dohodová vojska postupovala Balkánem směrem na uherskou hranici, Rakousko-Uhersko bylo všestranně vyčerpáno, Dohoda jednoznačně vítězila a reálně hrozilo rozbití Uher podle etnických hranic. V samotné Budapešti propukla revoluce, jejímž symbolem se staly květy aster. 31. října se premiérem stal hrabě Mihály Károlyi (1875–1955), jenž vyhlásil nezávislost na Vídni; téhož dne byl zavražděn předválečný ministerský předseda István Tisza. 16. listopadu byla vyhlášena republika, jejíž hlavou se stal Károlyi.
Nová vláda nedokázala zabránit záboru největší části uherského území rumunskými, jihoslovanskými, francouzskými a československými silami. 20. března 1919 předal zástupce Dohody francouzský podplukovník Ferdinand Vix nótu, v níž požadoval, aby maďarská vojska stojící proti Rumunům ustoupila dále na západ. Bezradná Budapešť se rozhodla nechat sestavit vládu sociální demokraty – ti se však spojili s komunisty. 21. března 1919 tak vznikla Maďarská republika rad. V jejím čele stál sociální demokrat Sándor Garbai (1879–1947), hlavní postavou nového režimu však byl komunista Béla Kun (1886–1938), v únoru 1919 uvězněný kvůli pokusu o statní převrat. Nyní mu připadl rezort zahraničních věcí. Nová vláda nastolila rudý teror, pokoušela se provést dalekosáhlé společenské změny, znárodňovala a zabírala půdu – tu však nerozdala rolníkům.
Mise jihoafrického státníka J. Ch. Smutse v Budapešti, jež měla smírně vyřešit situaci, skončila nezdarem. V polovině dubna 1919 bylo obnoveno nepřátelství mezi maďarskými a rumunskými jednotkami v prostoru východně od současné maďarsko-rumunské hranice – počátkem května již rumunská vojska postoupila na linii řeky Tisy. Poté bylo uzavřeno příměří – vojska ruských bolševiků ohrožovala Besarábii, již Rumunsko zabralo po rozpadu ruské centrální moci.
Značných úspěchů dosáhla Maďarská republika rad v boji proti slabším čs. jednotkám na maďarsko-slovenském pomezí: od 20. května 1919 obsadila značnou část slovenského území a postupovala k polské hranici. 16. června byla dokonce vyhlášena Slovenská republika rad se sídlem v Prešově. Tou dobou však již československá vojska přecházela do protiútoku a 24. června bylo uzavřeno příměří, v jehož důsledku se maďarská vojska ze slovenského území stáhla. 17. července 1919 Maďarská republika rad zahájila útok na řece Tise, avšak nedokázala porazit rumunská vojska, jež přešla do protiútoku. 1. srpna 1919 se Maďarská republika rad zhroutila a Rumuni záhy vstoupili do Budapešti.
Vlády ve zbytkovém Maďarsku se chopil admirál Miklós Horthy, proti stoupencům revoluce byl zahájen bílý teror a byla obnovena monarchie – bez krále. Béla Kun spolu s dalšími vůdci revoluce emigroval do sovětského Ruska. Byl dobře přijat, roku 1921 byl vyslán do Německa, kde se neúspěšně snažil o rozpoutání revoluce, posléze žil v SSSR a patrně 29. srpna 1938 byl během stalinských čistek popraven.