Do výroby dělostřeleckého materiálu vstoupila ve druhé polovině 19. století ocel, která postupně zatlačovala do pozadí bronz. Velkým průkopníkem výroby děl, která měla hlavně z ocelové děloviny, byla rodina Kruppů z Essenu. Německý průmyslník Alfred Krupp (26. 4. 1812 – 14. 7. 1887) a po něm i jeho syn Friedrich Alfred Krupp (17. 2. 1854 – 22. 11. 1902) přicházeli s nabídkami kvalitních ocelových děl nabíjených zezadu a postupně si získávali důvěru vojáků i politiků nejen v Německu, ale i v zahraničí. Po prusko - francouzské válce (1870–1871), která ukázala kvalitativní převahu německých kanonů nad francouzskými, následoval prudký ekonomický vzrůst společnosti Krupp. Ta se tak stávala téměř výlučným dodavatelem děl pro řadu zemí, mj. i pro Rakousko-Uhersko.
75 mm polní kanon ve sbírkách VHÚ byl vyroben v roce 1894 společností Friedrich Krupp AG Hoesch-Krupp a pochází právě z výzbroje rakousko-uherské armády. Jedná se o klasický polní kanon z konce 19. století s ocelovou hlavní, vodorovným klínovým závěrem a loukoťovými koly. Stěnová chobotová lafeta je ocelová a na jejím konci je odpérovaná ostruha. Zpětný raz děla je řešen záběhem lafety a částečně touto odpérovanou ostruhou. Hmotnost kanonu v bojové poloze je 780 kg. Jeho dostřel činil 4400 metrů se šrapnelovou střelou a 6000 metrů s klasickou střelou. Kanon byl přepravován šesti koňmi.
Památník odboje získal tento exponát při svém vzniku.