ERSTBERGER, Anton. Die deutschen Freikorps 1809 in Böhmen

Pátá koaliční válka roku 1809, která zasáhla Evropu před 210 lety, se odehrála na několika bojištích. Vedle hlavního, kterým se postupně staly jižní Bavorsko, Rakousko a nakonec jižní Morava, nelze opominout ani válečné události v severní Itálii, Dalmácii, Uhrách, Tyrolsku, Polsku a Haliči a v neposlední řadě v Sasku a severním Bavorsku. Na většině z těchto míst bojovali i vojáci a důstojníci z českých zemí, přičemž v pohraničních oblastech došlo k několika průnikům nepřátelských sil také do Čech. Jednalo se primárně o severní a západní Čechy, kde se otevřela fronta proti Sasku a proti Vestfálskému království, coby francouzským satelitům. Vedle pravidelných rakouských jednotek a české zeměbrany zde byly nasazeny také dobrovolnické sbory různých dříve říšských suverénů, kteří se ocitli v exilu.

Nejznámějším z nich byl pravděpodobně Černý sbor Friedricha Viléma vévody Brunšvicko-Lünebursko-Olešnického, který se na jaře 1809 zformoval na Náchodsku. Koncem května téhož roku prošel srážkami u Rumburku a u Petrovic, nežli se 10. června vydal na své slavné tažení Německem. (Sbor i jeho putování jsme si již připomněli zde). Vedle této jednotky se v Čechách na jaře 1809 formovaly ještě další dobrovolnické sbory. Šlo v prvé řadě o sbor kurfiřta hesenského (jehož země se roku 1807 stala součástí Vestfálského království) a o Franckou legii. Hesenský sbor se formoval v západních Čechách a v první polovině června se jeho část účastnila vpádu do Saska v sestavě jednotek rakouského generálmajora Am Endeho, zatímco druhá část zůstala kvůli doplnění stavů posádkou v Praze a do boje nezasáhla. Francká legie byla zformována taktéž na česko-franckých hranicích a účastnila se vpádu rakouského vojska generálmajora Radivojeviče do Bayreuthského knížectví. Další plány na výstavbu pruského dobrovolnického sboru pak nebyly realizovány. Za zmínku stojí fakt, že i přestože se roku 1809 v Čechách a na Moravě formovala zeměbrana a vedle ní řada místních dobrovolnických sborů (k nejznámějším patří Legie arcivévody Karla nebo Moravsko-slezský dobrovolnický sbor), našli si Češi či čeští Němci cestu i do výše uvedených německých jednotek. Nejednalo se sice o nijak závratné počty, ale na druhou stranu nešlo ani o úplnou marginálii.

Prezentovaná publikace je zajímavá hned z několika důvodů. V prvé řadě se velmi podrobně zabývá historií málo známých dobrovolnických jednotek, které jsou spjaté s historií našich zemí a v nichž byli zastoupeni i zdejší rodáci. V druhé řadě se tyto jednotky zúčastnily několika málo známých šarvátek na území Čech (Rumburk, Petrovice) a poté byly nasazeny na opomíjeném vedlejším sasko-bayreuthském bojišti, kde se habsburským zbraním dařilo. A také je nutné akcentovat fakt, že publikace vyšla roku 1942 v protektorátní Praze (tedy mimo jiné), a právě proto kladla důraz na historické zapojení Čech, potažmo českých zemí, do celoříšské problematiky. I přes dobu svého vzniku, kdy byly i solidně zpracované studie využity k propagandistickým účelům, zůstává dodnes nejlepším a nejpodrobnějším informačním pramenem k vybranému tématu.

Publikace formátu přibližně 17 x 24 cm je vázána v pevných deskách s pevnou plátěnou vazbou. Obsáhlý text opatřený standardním poznámkovým aparátem doplňují ilustrace ve formě rytin či litografií, které se dají dohledat v obsahu knihy. Jako doplněk jsou přiloženy edice dvou dokumentů – vídeňské (25. 2. 1809) a pražské (20. 3. 1809) konvence. Následuje jmenný seznam 1126 příslušníků hesenského sboru včetně věku a místa a země narození.

Kniha je stále vynikajícím odborným zpracováním problematiky německých dobrovolnických formací roku 1809, které se zapsaly do naší historie. Věříme, že publikace svoji vysokou informační hodnotou osloví badatele v oblasti napoleonských válek.

Citace:

ERSTBERGER, Anton. Die deutschen Freikorps 1809 in Böhmen. Prag; Amsterdam; Berlin; Wien : Vokl und Reich Verlag, 1942. 512 s.