Tento protiletadlový kanón, určený pro ochranu jednotek v poli, vycházel z kanónu vyvinutého v plzeňské Škodovce pro Rumunsko. Do výzbroje československé armády byl zařazen roku 1937, avšak Škodovka byla zaneprázdněna jinou výrobou a do podzimu 1938 tak dodala čs. armádě pouhé 4 kusy. Teprve poté se výroba rozjela – vyrobené kanóny však padly do rukou Němců, kteří jich větší množství prodali do Itálie a do Finska.
7,5 cm kanón proti letadlům vz. 37 byl vybaven úsťovou brzdou a poloautomatickým vertikálním klínovým závěrem. Délka hlavně činila 365 cm, náměr činil 0° až +85° a odměr 360°. Kanón měl úsťovou rychlost 775 m/s a kadenci 10 až 15 ran za minutu; maximální výškový dostřel činil přes 9000 m a dálkový 14 600 m. Přepravní hmotnost kanónu byla 4150 kg, v palebném postavení 2800 kg. Obsluhu tvořilo šest mužů.