Branné střelecké disciplíny bývají časově spojovány především s poválečným obdobím, kdy Svazarm (Svaz pro spolupráci s armádou) kladl značný důraz na úroveň branných sportů. Avšak stejně jako střelecké jednoty v meziválečném Československu používaly ke střelbě v mnoha případech armádou odprodané pušky různých ráží a vzorů, také v sousedním Německu byly ke střeleckým soutěžím využívány armádní modely. Historie závodů ve střelbě s armádními puškami však sahá, nejen v Německu, ale také v Anglii, ve Švýcarsku, v Norsku a ve Švédsku až do posledních let předminulého století.
První mezinárodní závody ve střelbě s armádní puškou se uskutečnily koncem května 1897 v Lyonu, přičemž každé mezinárodní družstvo sestávalo z pěti střelců, každý střílel celkem 120 ran ve třech střeleckých polohách po 40 ranách na kruhový terč ve vzdálenosti 300 metrů. Tehdy se stal mistrem světa v armádní střelbě Švýcar Frank Jullien z Genfu.
Pravidla střelby s brannou puškou (Wehrmanngewehr) jasně definovala možné úpravy zbraně. Spoušťový mechanismus musel odpovídat armádní pušce, využití napínáčku bylo nepřípustné. Velikost a tvar pažby musel odpovídat armádní zbrani, její individuální úpravy nepřipadaly v úvahu. Mířidla musela být otevřená, využití dioptrických mířidel bylo zakázáno.
Okolo roku 1900 došlo v Německu k rozšíření civilních pušek, používaných k branné střelbě, přičemž jejich hlavními znaky, odlišujícími je od zavedeného vzoru, spočívaly v použitém loveckém náboji 8,15 x 46 R a mikrometricky stavitelném hledí. Obliba pušek Wehrmanngewehr prožila svoji renesanci po první světové válce, ale až ke konci druhé dekády 20. století. Největšího rozšíření a obliby došly celkem zákonitě armádní pušky Mauser vz. 98, především pro svoji dlouhou hlaveň, a tím i delší záměrnou. Zbrojovka v Oberndorfu je dodávala v provedení s mikrometricky stavitelnými mířidly a odstraněnou nábojovou schránkou a vloženou dřevěnou výplní, plnící funkci nabíjecího žlábku, takže puška Wehrmanngewehr 98 fungovala pouze jako jednoranová, nikoliv opakovací.
Vzhledem k nižšímu výkonu náboje 8,15 x 46 R se těžiště střelecké vzdálenosti pro většinu branných střeleckých disciplín (das Wehrmannschiessen) ustálilo na 130 m, zřídka se střílelo na 175 či dokonce na původních 300 metrů. Proto také klapka hledí tehdy používaných pušek Wehrmanngewehr byla obvykle značena vzdálenostmi 100, 175 a 300 m.
V průběhu 30. let, především v souvislosti s masivním rozvojem branných disciplín, sloužících ke zkvalitnění přípravy mládeže na službu v armádě hitlerovského Německa, došlo k podstatně většímu rozšíření jednoranových a opakovacích malorážek s podstatně nižšími provozními náklady.
Exemplář vyrobený firmou Mauser získalo muzeum v roce 1948 převodem ze Zbrojnice Terezín.
Ráž: 8,15 x 46 R
Celková délka: 1265 mm
Délka hlavně: 740 mm
Délka záměrné: 654 mm
Hmotnost: 4088 g