Odpoledne 14. října 1529 byly u průlomu ve vídeňských hradbách u Korutanské brány odpáleny dvě miny, které otvor v hradbách, jímž dosud mohlo projít 24 mužů vedle sebe, ještě zvětšily. Pak se osmanští vojáci v čele s janičáry vrhli do posledního útoku proti rakouským, německým, českým či španělským vojákům a lancknechtům, jejichž pevně sevřené řady blokovaly cestu do rakouské metropole. Šlo o poslední útok na město, které Turkům vzdorovalo již od 21. září, kdy se před ním objevily první osmanské oddíly. V polovině října ale byla již morálka obléhajících téměř na bodu mrazu, neboť vojáci z jihovýchodu špatně snášeli chladné počasí i váznoucí zásobování. K poslední zteči je proto důstojníci donutili přes značný odpor mužstva. Přesto ani situace obránců nebyla nijak pozitivní. Minová válka vytvořila v hradbě u Korutanské brány dva velké průlomy, které sice vojáci provizorně přehradili zemním valem a palisádou, nicméně po odpálení každé další miny museli vzniklý průlom ucpat až do večera (opevňovací práce se prováděly přes noc) vlastními těly. Jen díky rotaci jednotek v nejexponovanějších místech bylo možné odrážet osmanské útoky. O intenzitě bojů svědčí i fakt, že v této poslední zteči utrpěl smrtelné zranění i vrchní velitel obrany Niklas hrabě Salm. Nakonec ale obránci opět triumfovali. Turci pak před půlnocí zapálili vlastní ležení, respektive věci, jejichž evakuace by byla problematická, a vydali se na ústup.
Obrany Vídně se roku 1529 účastnil i početný český kontingent, celkový stav obránců činil asi 17.000 až 20.000 mužů, přičemž z našich zemí šlo asi o 2.800 vojáků. Je třeba také uvést, že k tureckému ústupu jistě přispěl také fakt, že na pomoc obléhané metropoli se vypravila početná zemská hotovost. Nejrychleji reagovali bezprostředně ohrožení Moravané pod velením zemského hejtmana Jana z Pernštejna, který nečekal u Znojma na českou zemskou hotovost, ale iniciativně vytáhl ke Korneuburgu, aby zajistil přechody přes Dunaj. Přestože ke střetu zemské hotovosti s Turky nedošlo, stojí za zmínku počty vojáků, které sněm předepsal jednotlivým zemím Koruny české. Z Čech mělo být vypraveno 40.000 pěších, 2000 jezdců, 90 děl, 300 bojových vozů, včetně 600 hákovnic a 20.000 ručnic, z Moravy 25.000 pěších, 1600 jezdců, 40 děl, 200 bojových vozů a 10.000 ručnic a ze Slezska s Lužicí dohromady 10.000 pěších a 800 jezdců.
Celé turecké tažení k Vídni roku 1529 představuje dozvuk katastrofální bitvy u Moháče roku 1526, kde zahynul král Ludvík II. Jagellonský. V Uhrách poté propukla občanská válka o nástupnictví, protože jeho rodinnými smlouvami predestinovaný švagr Ferdinand I. Habsburský nebyl kladně přijat podporovateli sedmihradského knížete Jana Zápolského. Roku 1527 habsburské síly Zápolského porazily a vyhnaly ze země a ten v následujícím roce požádal o pomoc osmanskou Vysokou Portu. Uherské království, ale i přilehlé země včetně Rakous a Moravy se tak na dalších zhruba 150 let staly bojištěm proti osmanské rozpínavosti.
Obléhání Vídně Turky se ve své době stalo nanejvýše významnou a znepokojující událostí, takže o ní samozřejmě informovala dobová média ve formě letáků, či drobných tisků. Představovaný spisek patří do druhé kategorie. Vyšel již roku 1529 a představuje klasickou ukázku dobové publicistiky. Titulní list zdobí dřevořez poměrně indiferentní bojové scény, která ztvárňuje srážku těžkého a lehkého jezdectva před jakýmsi opevněným městem. Vzhledem k faktu, že drahé dřevoryty se v této době často recyklovaly a stejné obrázky byly používány jako ilustrace pro různé události, není třeba dělat si jakékoliv iluze o vypovídací hodnotě ilustrace. Samotný svazek byl někdy v hlubší minulosti nově opatřený pevnou vazbou. Při té příležitosti došlo k velmi necitlivému ořezu, který zasahuje do bordury a místy téměř až do textu. Výsledný kodex rozměru 14 x 17 cm s nehezkou moderní převazbou s kartonovými deskami je potažený lakovaným papírem s motivem evokujícím hadí kůži.
Přestože byl renezanční tisk během dalších staletí takto nešetrně převázán, jedná se zajisté o zajímavý titul. Představuje totiž nejen typickou publicistickou práci první poloviny 16. století, ale i tištěný pramen a dokument doby. Připomíná nám jednu ze stěžejních událostí našich vojenských dějin a jako takový si jistě i dnes nalezne své čtenáře.
Knihu si můžete on-line přečíst zde nebo zde.
Citace:
Die Belaegerung der Statt Wien in Osterreych / von dem aller graw samesten Tyrannen unnd verderber der Christenheit dem Türckischen Kayser / genan[n]t Sultan Solimayn / Newlich beschehen / Im Monat September des 1529. [Augsburg: Heinrich Steiner, 1529]. [8] l.