Zákonem života je ve filmu míněno dodržování společenských norem a z toho vyplývajících povinností, kterými se každý musí řídit. Podobná, ale přísnější pravidla platí i v armádě, přičemž hlavní důraz je tu kladen na kázeň. Film „Zákon života“ byl určen poddůstojníkům velitelům družstev ČSLA, tedy vojákům základní služby na nejnižším stupni velení. Měl jim poskytnout návod jak působit na své podřízené při zajišťování kázně. Zároveň film ukazuje, jaký by měl být i samotný velitel. Kromě jeho vynikajících osobních vlastností se předpokládalo, že bude přesvědčen o správnosti marxisticko-leninské ideologie.
Jednoduchá propaganda, ztvárněná vložením střihových sekvencí s využitím záběrů z výcviku ČSLA, druhé světové války a podobně, je první rovinou filmu. Druhá rovina má instrukční charakter a je zajímavější. Poddůstojníkům je tu prezentován nástin různých možností, jak si zajistit autoritu, prosadit velitelské pravomoci a ideově působit v malém kolektivu vojenského družstva. Kromě obvyklého systému odměn a trestů (tedy metody cukru a biče) je zdůrazňována skutečnost, že nejúčinnější jsou různé formy ideového přesvědčování. Velice stručně jsou zmíněny některé trvale platné indoktrinační metody známé ze sociálně psychologických experimentů (využití přirozené/uznávané autority, působení na emoční složku vnímání, cílený vliv skupiny na názory a postoje jednotlivce). Odborná témata však zůstávají jen v obecné rovině bez podrobnějšího vysvětlení a uvedení příkladů. Film svým zaměřením a zpracováním stojí na pomezí instrukčního filmu a dokumentárního filmu propagandistického charakteru.
Výrobce: Československý armádní film, 1978
Tvůrci: dramaturgie Jan Kutálek, kamera Jiří Krob, scénář a režie Josef Harvan
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, II. kombinovaná kopie, černobílá, 443 metrů (16 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.