Od června 1915 do září 1917 se na dolním toku řeky Soči odehrávalo celkem 11 italských ofenziv, které se snažily podél pobřeží Jaderského moře proniknout k Terstu a dále do rakousko-uherského vnitrozemí.
Skutečný postup však pokulhával za operačními plány a za dva roky se italské armádě podařilo postoupit méně než 20 km od předválečných hranic. Na chabých výsledcích měla podíl i zastaralá taktika italské pěchoty, která spoléhala na postup v sevřené rojnici, což bylo provázeno těžkými ztrátami a klesající morálkou vojáků. Na obou stranách přitom platilo, že nejjistější cesta z válečného pekla je jít stále vpřed – vstříc nepřátelskému zajetí.
Scénu zachycující italské zajatce krátce po kapitulaci zachytil fotograf c. a k. praporu polních myslivců č. 2 Josef Loskot. Za pozornost stojí především klidné, v některých případech snad až veselé tváře italských vojáků, kteří čekají na transport do zajateckého tábora. Podle ocelových přileb německého vzoru, pouzder na plynové masky a italské polní lahve M 1917 u rakousko-uherského vojáka v popředí lze snímek datovat do druhé poloviny roku 1917.
Fotoalbum c. a k. praporu polních myslivců č. 2 se do sbírky VHÚ Praha dostalo po 2. světové válce.