Sochař a legionář Otto Gutfreund (1889–1927) je považován za jednoho z nejlepších českých umělců 20. století. Věhlas jeho tvorby dosáhl evropských rozměrů již před první světovou válkou, zejména díky jeho plastice „Úzkost“ (1911–1912). V roce 1914 se přihlásil do řad českých a slovenských dobrovolníků, bojujících na straně Francie proti státům Ústředních mocností. Stál u zrodu Roty Nazdar a účastnil se prvních bojů naší zahraniční jednotky v oblasti Champagne.
Když byla Rota Nazdar po bitvě u Arrasu zrušena, dostal se do sporu s francouzským vojenským velením. Byl zajat a celé dva válečné roky 1916–1818 trávil v internačních táborech. Vysílen každodenní fyzickou prací tvořil za dlouhých večerů tužkové a uhlové kresby do svých deníků či na čtvrtky papíru. Sochařské tvorbě se za těchto extrémních podmínek věnovat nemohl. Až v prosinci 1918 byl díky intervenci členů československé vlády propuštěn. Následující dva roky žil v Paříži ve velmi nuzných podmínkách. Po dlouhém přesvědčování přátel se rozhodl v roce 1920 přece jen vrátit do svobodné republiky.
Ukázkou umělcovy tvorby z doby internace je i prezentovaná tužková skica. Jedná se o jednoduchou figurální kresbu vojáka v zákopu. Za chladného počasí je zahalen do dlouhého pláště vojenského stejnokroje. Brašna na kolenou mu slouží jako podklad na list papíru. Zamyšlen píše dopis svým blízkým, tolik vzdálen od domova. Tato kresba se podobně jako další Gutfreundova díla vyznačuje hlubokou expresivitou. Podstatný je výraz v obličeji, který je zachován i v jeho poválečné sociálně-realistické tvorbě (například figury československých legionářů, uložené rovněž ve sbírce Vojenského historického ústavu). Osud však nepřál mimořádnému sochaři naplno rozvinout talent a pokračovat v úspěšné tvorbě. V červnu roku 1927 Otto Gutfreund utonul nešťastnou náhodou ve Vltavě.
Papír, tužka, 208x145 mm.
Kresba byla získána do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu od autora v roce 1924.