Nadkaliberní minomet Storek vzor 1915

Nadkaliberní minomet Storek vzor 1915

První světová válka znamenala pro dělostřelectvo svým způsobem revoluci. Po krátkém období roku 1914, kdy se válčilo na otevřených bitevních polích, přinutila palebná síla děl a kulometů pěchotu k hledání úkrytů v zákopech. Ohromného významu nabylo zákopové dělostřelectvo, zejména minomety se ukázaly bojově hodnotným a přitom levným bojovým prostředkem, který značně zvýšil samostatnost pěchoty. Minomet, nazývaný v různých armádách někdy také bombomet, metač min, vrhač pum apod., střílel miny (bomby, granáty) strmou drahou a stal se tak vhodnou zbraní zákopového boje. Miny byly buďto stejné ráže jako hlaveň, nebo mohly být i mnohonásobně větší ráže – nadkaliberní.  Většina států před válkou minometům všeobecně velkou pozornost nevěnovala a jejich případné použití se uvažovalo spíše při obraně pevností.

Vše se změnilo v okamžiku, kdy se válka stala poziční. Pěchota v zákopech potřebovala k ničení nepřítele v přímém dotyku zbraň, která by byla schopna dopravit minu do větší vzdálenosti, než dohodil pěšák ruční granát. V rámci rakousko-uherské monarchie se konstrukcí a výrobou minometů zabývaly především Böhlerovy závody ve Vídni, Škodovy závody v Plzni, Kolben & Co. v Praze nebo brněnská společnost „Ignaz Storek, ocelárna, slévárna měkké litiny a železa“.

Poslední jmenovaná továrna přišla v roce 1915 s malým nadkaliberním minometem, který si pro svou jednoduchost a nízkou hmotnost získal u vojáků velkou oblibu. Spíše než minomet by bylo vhodnější jej nazývat vrhačem granátů. Především proto, že jej používala předně pěchota v zákopech. Byl vhodný jednak k postřelování nepřátelských zákopů, tak především k umlčování kulometů. Dostřel sice činil maximálně 350 metrů, to ale v daných podmínkách postačovalo. Mnohem důležitější byla nízká hmotnost a jednoduchost na obsluhu. Zbraň o hmotnosti 17 kg sestává z ložiště a hlavně. Součástí ložiště o rozměrech 40 x 24 cm je náměrový oblouk, na kterém se nachází stupnice v rozsahu 30° až 85°.

Ve sbírce Vojenského historického ústavu se nacházejí dva exempláře, které byly v roce 1926 převedeny do tehdejšího Památníku odboje výnosem Ministerstva národní obrany.

 

Aktuálně



Digitalizace dalších rukopisů z 2. poloviny 19. století byla dokončena

Digitalizace dalších rukopisů z 2. poloviny 19. století byla dokončena

16. 11. 2024
Vojenský historický ústav Praha v roce 2024 digitalizoval dalších 28 rukopisů z první…
Jednání o výstavbě armády v listopadu 1955

Jednání o výstavbě armády v listopadu 1955

15. 11. 2024
V polovině 50. let se konala četná jednání mezi představiteli československé a sovětské…
Učitelé dějepisu zavítali do Armádního muzea Žižkov, tentokrát bez žáků

Učitelé dějepisu zavítali do Armádního muzea Žižkov, tentokrát bez žáků

14. 11. 2024
Do Armádního muzea Žižkov se v sobotu 9. 11. 2024 vydaly na tři…
Editační maraton o československé historii ve Vojenském historickém ústavu Praha

Editační maraton o československé historii ve Vojenském historickém ústavu Praha

13. 11. 2024
Ve Vojenském historickém ústavu Praha se konala hlavní akce pátého ročníku soutěže…
Na pražském náměstí Míru se tradičně vzpomínalo na válečné veterány

Na pražském náměstí Míru se tradičně vzpomínalo na válečné veterány

12. 11. 2024
Na náměstí Míru v Praze se 11. 11. po roce opět sešli…