Vedle těžkých děl to byl především horský dělostřelecký materiál, který plzeňskou zbrojovku proslavil. První typy byly sice ještě bez zákluzu a s poměrně malým výkonem, ale postupně se Škodovka propracovala do absolutní světové špičky. Svědčí o tom zkušenosti z 1. světové války a počty států, které škodovácké horské kanony zavedly do své výzbroje ať už před 1. světovou válkou nebo po ní. Škodovka zastávala názor, že horské dělo musí být schopno působit i proti polním dělům. To znamená, že horské kanony měly střílet stejnou nebo podobnou ráží jako polní děla a měly mít i podobný dostřel. Prvním takovým dělem, které svým výkonem vyvolalo velikou pozornost, byl 7,5cm horský kanon vzor 1907. Obdivuhodný byl především jeho dostřel 7 km.
Vývoj dál pokračoval a v roce 1911 Škodovy závody přicházejí s vylepšeným 7,5cm kanonem L/13, u kterého se poprvé objevuje automaticky zkracovaný zákluz. Ten umožnil zvětšit elevaci na 50°, což při používání dělené munice dovolilo plnit všechny palebné úkoly, jež v horském terénu přicházely v úvahu. S tímto kanonem pak Škodovka dosáhla velkého exportního úspěchu, když jej v roce 1911 začala dodávat do Kostariky, kam putovaly 2 baterie a 2000 nábojů. Kuriozitou tohoto obchodu bylo, že v roce 1932, kdy došlo v Kostarice k jednomu z četných pokusů o státní převrat, tamní armáda objevila ve svém skladu osm děl ještě zabalených v bednách. Ta následně použila proti povstalcům.
7,5cm horský kanon L/13 má ocelovou hlaveň s vodorovným klínovým závěrem. V kolébce pod hlavní je uloženo brzdovratné zařízení tvořené kapalinovou zákluzovou brzdou a zpruhovým vratníkem. Lafeta je chobotová, dělená, s loukoťovými koly. Přeprava v horském terénu se prováděla v rozloženém stavu na šesti soumarech.
Ve sbírce Vojenského historického ústavu se nachází jediný exemplář vyrobený v roce 1912 s číslem 9, který byl získán v roce 1949 převodem od Škodových závodů v Plzni.
Takticko-technická data:
Hmotnost kanonu: 450 kg
Hmotnost střely: 6,5 kg
Počáteční rychlost střely: 320 m/s
Dostřel: 6700 m