PETRÁŇ, Josef. Rebelie

„V noci (z 23. na 24. března 1775) pronikli sedláci k Libni až nad Invalidovnu a tam vyloupili židovské domy. 24. března za samého svítání ujal se té záležitosti nejvznešenější hrabě Antonín Nostic. Dobře ozbrojen vyrazil na koni s pěti sty pěšáky a stovkou jezdců proti těmto pobudům, které v počtu takřka osmi set zastihl právě mezi Invalidovnou a Libní, když se chystali na Prahu. Jakmile spatřili tolik vojska, hledali spásu v útěku. Nechtěli se stavět na odpor. Jízda je co nejrychleji odzadu obklíčila a pěší vojsko neustále svíralo čelně. Odhazujíce hole a kosy, žádali milost. Některým se přece podařilo uniknout, ostatní byli zavřeni do Invalidovny.“ Tak cituje Josef Petráň ve své knize dobový popis ukončení selského tažení na Prahu z pera Gelasia Dobnera, otce českého kritického dějezpytu.

Selské povstání roku 1775 vycházelo z tíživých robotních povinností, situace se zhoršila zvláště po neúrodě a hladomorech předchozích let. Nutnost dalších reforem byla zřejmá, přestože robota byla již dříve několikrát upravena patentem Marie Terezie. Mezi selským lidem ale vznikla fáma o „zlatém patentu“, který údajně roboty zcela rušil, ale který prý vrchnost před lidem zatajila. To vedlo počátkem roku 1775 k nepokojům v podhorských oblastech. V únoru vzniklo na Náchodsku takzvané selské gubernium, které se snažilo situaci řešit kompromisním jednáním nenásilnou cestou, ale vývoj situace se mu během března vymkl z rukou a různé houfy povstalých sedláků zahájily své tažení krajem, během něhož docházelo k rabování zámků a far. Povstání zachvátilo velkou část severních a východních Čech a jak vidno z předchozího úryvku, dostalo se až před pražské brány.

V širším historickém povědomí ale stále figuruje primárně v pořekadle „Dopadnout jak sedláci u Chlumce.“ Právě u Chlumce nad Cidlinou totiž proběhl nejdramatičtější střet selských povstalců s vojskem, při němž došlo i k ostré střelbě, jejímž výsledkem bylo několik mrtvých povstalců a dva vojáci. Pokus rebelů dobýt chlumecký zámek skončil ve dnech 25.−26. března fatálním nezdarem a značná část povstalců byla zatčena a uvězněna. Proti povstalcům byla na řadě míst nasazena armáda, většinou šlo ale pouze o rozehnání a pozatýkání sedláků, kteří měli málokdy k dispozici palné zbraně a jejichž odpor byl proto minimální. Nutno podotknout, že i vojsko zpravidla zasahovalo pouze s nasazenými bajonety bez střelby ostrou municí, či s rozkazem bít povstalce naplocho šavlemi. Přesto se jednalo o vážné nepokoje, což dokládají i opatření pruského krále Friedricha II., který nechal zesílit hraniční kordon, a vojenskou pohotovost v pruském pohraničí vyhlásila také Marie Terezie.

Rebelie roku 1775 byla ale za rozsáhlé účasti vojska potlačena záhy a relativně mírně, královna Marie Terezie již 9. dubna vyhlásila generální pardon pro všechny sedláky, kteří se pokojně vrátí domů. Touto amnestií byly také zrušeny rozsudky smrti (do té doby bylo oběšeno 7 provinilců) a zmírněny uložené tresty. Přesto k menším nepokojům docházelo až do léta, kdy 13. srpna panovnice vydala čtvrtý robotní patent, jenž upravoval povinnosti sedláků vůči vrchnosti. Ke zrušení nevolnictví pak došlo roku 1781, kdy jej císař Josef II. nahradil mírnějším poddanstvím. Celkového zrušení poddanství a robot se ale obyvatelstvo dočkalo až po revoluci roku 1848.

Prezentovaná kniha z pera slovutného českého historika Prof. PhDr. Josefa Petráně, CSc., dr. h. c. vyšla roku 1975 při příležitosti 200. výročí selských bouří. Vydalo ji nakladatelství Československý spisovatel ve formátu A5 v měkké brožované vazbě. Publikace vyšla v době tuhé normalizace a lze konstatovat, že na jejím obsahu se doba vydání jasně projevila sympatiemi se vzbouřenci a odsudky některých představitelů státní moci. Nelichotivě dopadl především zemský velitel v Čechách polní zbrojmistr Friedrich Georg hrabě Wied, hrdina předchozí sedmileté války, jemuž lze v roce 1775 děkovat za velice mírný postup vojska.

Nicméně celkově můžeme konstatovat, že nejde o nijak dramatické zkreslení, nýbrž jen o nutné projevení sympatií s „pracujícím lidem“. Josef Petráň v této práci, stejně jako v mnoha jiných, osvědčil svou profesionalitu a vytvořil knihu, která vychází z pramenů, z nichž často cituje, a přitom je psána živým, čtivým jazykem. S ohledem na svůj popularizační ráz kniha neobsahuje standardní výbavu odborných publikací, jako jsou poznámkový aparát, seznam literatury a pramenů či rejstřík, což je velká škoda (vše uvedené lze nalézt v autorově předchozí publikaci Nevolnické povstání 1775, která vyšla roku 1972 a má odborný charakter). Ze stejného důvodu je ale doplněna ilustracemi známého českého grafika a ilustrátora Miroslava Váši.

Přestože od vydání publikace uplynulo již 45 let, stále zůstává vysoce kvalitní přehledovou prací, která problematiku selského povstání popisuje věcně, vcelku objektivně a v potřebném kontextu doby. Proto věříme, že si i dnes najde své čtenáře.

Citace:

PETRÁŇ, Josef. Rebelie : příběh jednoho týdne a dvou dní v březnu roku 1775. Praha : Československý spisovatel, 1975. 259 s.