Sochař Břetislav Benda vytvořil pro Bernartice, které leží nedaleko jeho rodného Milevska, už po první světové válce pomník jejím obětem. Bylo tedy jasné, že byl znovu osloven i po osvobození Československa v roce 1945, aby svým dílem vzdal čest místním příslušníkům domácího a zahraničního protinacistického odboje. Sádrová studie vyjadřuje figuru muže, odhodlaného se zbraní v ruce bránit svoji vlast a svobodu. Plastice nechybí dynamičnost, která ostatně charakterizuje většinu Bendových sochařských děl. Realizace Barikádníka v bronzu na žulovém podstavci byla umístěna před budovu místní základní školy.
Břetislav Benda (1897–1983) absolvoval v roce 1915 Kamenickou školu v Hořicích a krátce na to byl přijat na pražskou Akademii výtvarných umění k profesoru J. V. Myslbekovi. Jeho studia však přerušila válka, a tak v roce 1916 musel narukovat na frontu. V Itálii utrpěl záhy vážná poranění obou dlaní. V letech 1919 až 1922 pokračoval ve studiu na Akademii pod vedením Jana Štursy. Od roku 1923 byl členem uměleckého sdružení Mánes. Břetislav Benda vytvořil za svůj dlouhý tvůrčí život řadu významných sochařských děl. Je řazen k nejpřednějším výtvarníkům poválečné realistické éry spolu s Janem Štursou a Otto Gutfreundem.
Jeho realizace můžeme dodnes vidět také v mnoha exteriérech (výzdoba průčelí budovy ministerstva národní obrany v Praze-Dejvicích, plastiky na nárožích Vojenského zeměpisného ústavu v Praze, sousoší Lidé bez domova v Sedlčanech a mnoho dalších). Velmi úspěšný byl i v portrétní tvorbě. K nejlepším patří podobizna prezidenta T. G. Masaryka z kararského mramoru nebo bronzová busta generála Aloise Eliáše. Šíře témat, která tento umělec zpracoval, je tak obsáhlá, že je možno jej právem nazývat sochařem republiky.
Plastika byla získána do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu v roce 2011.
Bronz, výška 590 mm.