ANNA – vysílačka s cenou zlata to neměla jednoduché…

Autorita vojenské komise České národní rady vůči vojenskému velení Pražského povstání se opírala nejen o politický mandát rady, ale také o to, že díky jejímu předsedovi parašutistovi kpt. Jaromírovi Nechanskému měla rádiové spojení se zahraničním odbojem prostřednictvím radiostanice ANNA. Tu obsluhoval další člen Nechanského čtyřčlenné paraskupiny PLATINUM, vysazené v únoru 1945 u Nasavrk, radiotelegrafista četař Jaroslav Klemeš.

Oba byli do Prahy tajně přepraveni 23. dubna 1945 z Třebíče z operačního prostoru vojensko-partyzánské organizace Rada tří (R-3), kde krátce předtím zajistili prostřednictvím své radiostanice a naváděcího radiomajáku Eureka dva letecké shozy zbraní pro partyzány ze Skupiny gen. Luži (R-3 Lambda a R-3 Delta).

"Většina členů České národní rady byli vůbec nevojáci. Představovali si velení Praze plénem rady, při čemž se potřebné věci o rozhodnutí vyřeší zasedáním schůzí. Pro věci vojenské měli sice vojenskou komisi či sekci, kde zasedalo několik důstojníků, většinou zcela mladých anebo záložních. Tito neměli žádný štáb a žádné rozdělení úkolů pro velení stále narůstajících jednotek."

Paměti generála Karla Kutlvašra, psané v roce 1960 v pankrácké věznici

Radiostanice ANNA zahájila po složitém hledání vhodného místa pro úkryt a kvůli různým technickým problémům vysílání 28. dubna 1945 z z Prahy-Kobylis z vilky ing. Josefa Rabana v Klíčanské ulici č. 465/25. Do 5. května tato vysílačka odeslala z Prahy celkem 77 telegramů.

Politickým partnerem České národní rady a kpt. Nechanského v Londýně byl v té době jediný přítomný člen československé vlády ve Velké Británii, národně socialistický ministr Hubert Ripka, který do Prahy Nechanskému odeslal 2. května 1945 následující depeši:

Vojenský zplnomocněnec Národní rady české:

Vaše telegramy, předané nám 29. dubna, pojednávající o plánu zahájení generální stávky a vojenského povstání odeslal jsem ihned k rozhodnutí přes Moskvu vládě do Košic. Všechny Vaše důležité telegramy jsou předávány ihned po přijetí uvedenou cestou našim vládním činitelům v Košicích.

Ripka

To však nebylo zdaleka tak jednoduché. Je nutné mít stále na zřeteli složitou cestu zašifrovaných telegramů na trase Praha – Vojenská rádiová ústředna v Hockliffe – Londýn (šéf rozvědky pplk. gšt. Emil Strankmüller či ministr H. Ripka) – zpět Hockliffe – Čs. vojenská mise v Moskvě (gen. H. Píka) – Košice (pplk. K. Paleček, prezident a vláda). Mimo šifrování, dešifrování a opětné šifrování depeší je nutno mít také na vědomí, že různé požadavky z Prahy musely být předávány rovněž britským, americkým a sovětským štábům. Zde se vše ještě komplikovalo a zdržovalo.

V případě požadavků na shozy zbraní navíc pokračovala korespondence z Londýna přes britskou zpravodajskou a sabotážní organizaci SOE (Special Operations Executive) na italské letecké základny v Brindisi a Rosignanu, kde měli často poslední slovo meteorologové atd.

Šlo tedy po všech stránkách o složitý a časově náročný proces, přestože u politických rozhodnutí bylo možné vše zcela zkrátit přímým spojením na trase Praha – Košice. Nechanský s Klemešem k tomu měli sice již dohodnutý spojovací plán, ten však úporně sabotovala sovětská strana, když radiostanici BOŽENA (kpt. Josef Süsser) v Košicích dala souhlas k vysílání prakticky až během povstání 6. května, což v té době pro změnu určitý čas komplikovaly především technické problémy.

 Jindřich Marek