MEUSEL, Alfred. Tomáš Müntzer a jeho doba

Ve středu 27. května 1525 byl před branami Mühlhausenu sťat německý radikální kazatel a reformátor, jeden z vůdců povstalců během německé selské války, Thomas Müntzer. Pro výstrahu ostatním bylo jeho tělo naraženo na kůl a hlava nabodnuta na druhý kůl a takto byly jeho pozůstatky veřejně vystaveny.

Thomas Müntzer se narodil pravděpodobně koncem roku 1489 ve Stolbergu. Studoval na univerzitách v Lipsku a ve Frankfurtu nad Odrou nejspíš umění a teologii. Poté se živil jako kněz a učitel. Na podzim 1517 se ve Wittembergu setkal s Martinem Lutherem a s Andreasem z Karlstadtu, což ho nadále silně ovlivnilo. Jeho názory se postupně radikalizovaly. Od roku 1520 působil v saském Cvikově (Zwickau) nedaleko českých hranic, kde se setkal také s reformisty inspirovanými českým husitským hnutím. O rok později jej čeští reformisté pozvali, aby přednášel na univerzitě v Praze. Na pražské utrakvisty ale byl až příliš radikální a koncem roku se vrátil zpět do Saska.

Na jaře 1523 se usadil jako pastor v Allstedtu, pokračoval v radikálním kurzu reformace a o rok později se oženil s bývalou jeptiškou, která mu porodila syna. V létě 1524 se saský kurfiřt rozhodl zakročit proti radikálním reformátorům a Müntzer musel Allstedt tajně opustit. Přesunul se do Mühlhausenu, kde jeho kázání jen zhoršilo sociální napětí mezi sedláky a vrchností. Poté krátce působil v Norimberku, publikoval ostrý protiluterský pamflet (Martin Luther byl proti Müntzerovi umírněný a nenásilný) a následně odjel do jihozápadních částí říše, kde se shromažďovali nespokojení sedláci. Jejich vůdcům pravděpodobně pomáhal formulovat požadavky vůči vrchnosti.

Začátkem roku 1525 se vrátil do Saska a Durynska, kde pomáhal organizovat selské houfy. Koncem dubna 1525 propuklo kolem durynského Frankenhausenu otevřené selské povstání, k němuž se přidala i velká část městského obyvatelstva. Povstalci obsadili radnici a hrad hraběte Schwarzbuga vzali ztečí. Když se k povstalcům 11. května připojil Thomas Müntzer se 300 povstalci z Mühlhausenu, počítali se již povstalci v okolí v tisících. Proti nim se rozhodl vojensky zasáhnout Filip I. lantkrabě Hesenský.

K městu přitáhlo rytířské jezdectvo a lancknechti 14. května, kdy byly jejich předsunuté hlídky odraženy. Došlo k uzavření příměří a vyjednávání, během něhož hlavní síly lantkraběte stále docházely k městu. Následující den, když bylo jasné, že k dohodě nedojde, zaútočilo vojsko na sedláky. Při následném masakru, nazývaném také bitvou u Frankenhausenu, ztratili sedláci více než 7000 lidí (ze zhruba 8000), zatímco na druhé straně padlo jen 6 mužů. Thomas Müntzer byl po bitvě nalezen ve městě, zatčen a podroben tortuře. Po vynuceném přiznání byl odsouzen k smrti a 27. května spolu s dalším radikálním knězem Heinrichem Pfeifferem popraven.

Německá selská válka let 1524−1525 představovala pro svůj silný sociální podtext ideální materiál pro marxistickou historiografii. Stejně tak přistupovala i k prezentování selských vůdců a Thomas Müntzer, jakožto nejradikálnější kazatel, podle ní přivedl myšlenky německé reformace až na hranici komunismu. Mezi představitele této školy patří i autor prezentované knihy, německý historik a sociolog Alfred Meusel (1896−1960). Ten se v roce 1914 přihlásil jako dobrovolník do armády a sloužil až do prosince 1917, kdy byl těžce raněn. První světová válka a její dohry ve formě socialistických revolucí jej přivedly k levicovému smýšlení. Po válce vystudoval sociologii a historii, věnoval se ale také politice, přičemž nakonec vstoupil do komunistické strany Německa. Již roku 1930 se stal řádným profesorem. Po převzetí moci Adolfem Hitlerem roku 1933 se záhy dostal do hledáčku státní moci, byl vyhozen ze zaměstnání a raději odešel do exilu do Velké Británie. Do Německa, respektive jeho východní části, se vrátil až v roce 1946. Roku 1951 se stal zakládajícím ředitelem historického institutu na Humboldtově univerzitě v Berlíně a o rok později také ředitelem Ústavu historie německého lidu a nově založeného Muzea německé historie. Až do své smrti patřil mezi nejvýznamnější východoněmecké historiky.

Prezentovaná kniha vyšla v češtině v pevných deskách s plátěnou vazbou roku 1957 a představuje překlad německého originálu z roku 1952. Přes nepochybnou autorovu erudici je text knihy psán zcela v duchu marxistické historiografie, což jeho použití činí obtížnějším, neboť je třeba k publikovaným výstupům přistupovat kriticky. Přestože sociální bouře první čtvrtiny 16. století mají s modernějšími socialistickými revolucemi mnoho shodných bodů, je aplikace modernějších principů na selskou válku v Německu poněkud anachronická.

Autor se nevěnuje jen samotné postavě Thomase Müntzera, ale zabývá se i dalšími selskými hnutími v německém prostoru od roku 1476, což poskytuje solidní kontextový vhled. Kniha je psaná jako populárně naučná, takže sice obsahuje řídký poznámkový aparát, ale bohužel v závěru je jen náznak „nejdůležitější literatury“, přičemž zcela chybí prameny. Je ale vybavena reprodukcemi dobových dřevořezů a obsahuje velkou rozkládací Merianovu mapu německé říše z prvního svazku díla Theatrum Europeum.  S ohledem na fakt, že publikace obsahuje téměř 100 stran edice dobových dokumentů, autor s nimi bezpochyby pracoval. Tuto část publikace lze také považovat za badatelsky nejhodnotnější.

Zájemcům o osobnost radikálního německého reformátora Thomase Müntzera lze jednoznačně doporučit novější, ideologicky nezatíženou odbornou literaturu – například knihu Tomáš Müntzer od prof. PhDr. Eduarda Maura, CSc., vydanou Univerzitou Karlovou roku 1993. Představovaná starší kniha Alfreda Meussela tak představuje zajímavý materiál pro komparaci rozdílných historiografických přístupů. V současné době spočívá její největší hodnota v rozsáhlé edici dobových dokumentů.

Citace: MEUSEL, Alfred. Tomáš Müntzer a jeho doba: s výborem dobových dokumentů. Praha : Naše vojsko, 1957. 255 s.