V létě 1939 vytvořili němečtí okupanti v Protektorátu Čechy a Moravu z části důstojníků, rotmistrů a délesloužících poddůstojníků zrušené československé armády malé protektorátní „vládní vojsko“ v síle necelých 7 000 mužů. Na straně jedné vytvořili pro zahraničí zdání určité autonomie protektorátu, na straně druhé tím řešili sociální problém při pracovním zařazování bývalých vojáků z povolání. Výzbroj tohoto vojska o 12 praporech byla však bídná a jeho spolehlivost pro okupační režim velice nízká.
Vládní vojáci symbolicky střežili některé železniční tratě a hlavně byli nasazováni na sklizeň brambor, odklízení polomů v lesích a jiné práce. Vhodným prostředkem k udržování nízké společenské prestiže vládního vojska u české veřejnosti se tehdy staly hudební čety praporů vládního vojska, které často koncertovaly i na veřejnosti, za což se vládním vojákům dostalo laskavě ironické přezdívky "Háchovi Melody Boys"
Když nacisté posléze zjistili, že domácí odboj - především vojáci kolem generála Zdeňka Nováka - počítá s vládním vojskem pro plány celonárodního povstání, našli řešení v odsunu vládních vojáků ze země. Ve dnech 23. až 29. května 1944 proto německé okupační úřady odeslaly většinu vládního vojska (11 praporů) do severní Itálie ke strážní službě a pomocným pracím.
Záhy však do Prahy začaly přicházet velice zvláštní zprávy:
* Dne 21. června 1944 ve 23.00 hod. byla přepadena u Meane stráž Tom. Podle množství vystřílených nábojnic, zásobníků pro kulomety, víček a šňůr od ručních granátů lze soudit na tuhý boj. K přemožení stráže došlo pravděpodobně pro poruchu kulometu a vystřílení munice. Nezvěstní jsou příslušníci 3. roty 11. praporu vládního vojska: strážmistři Jan Herger, Vilém Sabela, Rudolf Mazánek, Josef Šnajdr, rotní František Bogda, Jan Komárek, četař Emil Žežule a vojíni Dalibor Knejfl a Jan Moučka.
* Dne 23. června 1944 odešli z kasáren v Bussoleno za účelem nákupu ozbrojeni puškou rotní Edvard Bubeníček, Viktor Pivoňka, Karel Sýs a četař Rudolf Fiala. Lze předpokládat, že byli odvlečeni.
* Dne 24. června 1944 byla v noci na stanovišti u továrních objektů Dynamit-Nobel u Avigliana partyzány přepadena a odvlečena stráž 1+10. Z této akce se pohřešují příslušníci 2. roty 12. praporu vládního vojska: vrchní strážmistr Alois Pudlo, strážmistři Karel Hajda, František Šimek, František Němec, Bohumil Pajdla, rotný Jan Gola, četaři Antonín Vitouš a Antonín Sedlák, svobodník Stanislav Stuchlík a vojíni Emanuel Veselý a Josef Valvoda.
* V noci z 25. na 26. června 1944 byl přepaden u Bussoleno další opěrný bod a jeho mužstvo odvlečeno. Jsou to: strážmistři Stanislav Buriánek, František Sobotka, Josef Naisar, rotní Václav Kylár, Josef Kopečný, četař Josef Štefka, svobodník Stanislav Milota a vojín Karel Vrzal.
Tyto čtyři zprávy patří do dlouhé řady obsáhlých hlášení právního poradce Zasazeného generálního inspektorátu vládního vojska Protektorátu Čechy a Morava plukovníka justiční služby JUDr. Františka Šlapáka. Informace v nich jsou pravdivé jen z části a doktor Šlapák to věděl velmi dobře. Zmínění čeští vládní vojáci k italským partyzánům zběhli dobrovolně s jasným cílem bojovat v italských horách po boku místních vlastenců proti německým nacistům a italským fašistům.
Doktor Šlapák, který sám v protinacistickém odboji působil již od března 1939, chtěl upravenými zprávami udržet nadřízený německý štáb ve víře o loajalitě českých vojáků a především ochránit jejich rodinné příslušníky ve vlasti před reálnou možností odsunu do koncentračních táborů.
Během krátké doby však zběhlo v italských horách k partyzánům na 800 vládních vojáků a nacisté museli na zprávy o „únosech“ českých vojáků nekompromisně zareagovat. K 4. říjnu 1944 bylo vládní vojsko odzbrojeno a jeho příslušníci byli pod německým dozorem nahnáni na otrocké práce při stavbě opevnění na řece Pád. Čas „únosů“ skončil. Nyní již našli odvahu utéci beze zbraně k partyzánům jen jednotlivci.
Jindřich Marek