Samopal ČZ 247, vyvinutý v České zbrojovce, n. p., Strakonice, se stal v pořadí druhým sériově vyráběným samopalem na našem území. Oba typy, ZK 383 a ČZ 247, měly jedno společné: ani jeden z nich nebyl vyráběn pro potřeby naší armády.
Jelikož jej MNO odmítlo, nabízela jej strakonická zbrojovka s jeho vědomím v řadě zemí světa, avšak uspěla pouze v případě dodávky 250 kusů pro bolívijskou policii v roce 1950, později v druhé polovině 60. let menšími dodávkami během nigerijsko-biaferského konfliktu. První, avšak zmařený kontrakt z roku 1948, se týkal dodávky 7250 samopalů do Egypta; ten byl ostatně také důvodem zahájení sériové výroby v pobočném závodě v Uherském Brodě.
Součásti příslušenství samopalu ČZ 247 tvořila především brašna na čtyři zásobníky, vyrobená z impregnované plachtoviny v kombinaci s koženými prvky. Vnitřní prostor brašny dělily přihrádky, jež zabraňovaly vzájemnému odírání zásobníků. Na pravém boku měla brašna našity kožené kapsy pro vložení dvoudílného vytěráku. Brašnu uzavírala chlopeň, vyztužená koženými bočnicemi, a uzavírala se pomocí koženého pásku, navlečeného na ocelový trn. Vnitřní stěnu chlopně chránila proti prodření od hran zásobníků černá koženka s lisovaným vzorem.
Zadní stěna brašny měla dva kožené opaskové průvleky, jež umožňovaly nízké nebo vysoké nošení na opasku. Kromě toho měla brašna nad horním průvlekem také našité ocelové poutko pro zavěšení na nosné popruhy.
Brašna pro zásobníky samopalu ČZ 247 svými vnějšími rozměry a základním uspořádáním tvořila předlohu pro následně v čs. armádě zavedené samopaly vz. 48a a vz. 48b (Sa 23 a Sa 25), jež ale měly odlišně řešené opaskové průvleky na zadní stěně.
Brašnu získalo muzeum v roce 1989 převodem z VÚ 1217 Moldava nad Bodvou.
Délka: 260 mm
Šířka: 128 mm
Výška: 40 mm
Hmotnost brašny se čtyřmi zásobníky: 1402 g