Prezentované dílo historika a archiváře pražského městského archivu Václava Vojtíška dnes připomene výročí narození dělostřeleckého důstojníka, vojenského kartografa a autora glóbů Josefa Jüttnera, tvůrce prvního plánu Prahy vytvořeného na geodetickém základu.
Josef Jüttner se narodil 12. září 1775 v Bernarticích v rakouském Slezsku. Ve věku 18 let vstoupil do O’Donellova dobrovolnického sboru, s nímž v letech 1794–1795 bojoval proti revoluční Francii na rýnském bojišti. Následující rok přestoupil k dělostřelectvu pravidelné rakouské armády a v letech 1799–1800 sloužil v Ingolstadtu, kde navštěvoval na tamní univerzitě matematické a fyzikální přednášky. Od roku 1801 působil jako učitel a později (1808) ředitel matematické školy prvního dělostřeleckého pluku (od roku 1807 českého polního dělostřeleckého pluku) v Praze.
Není zcela jasné, na jakých pozicích a u které armády sloužil během 3. a 5. koaliční války, ale roku 1813 dosáhl hodnosti nadporučíka a během 6. koaliční války 1813–1814 pravděpodobně bojoval v sestavě dělostřelectva Bubnovy 1. lehké divize, s níž postupoval přes Ženevu až k francouzskému Lyonu. V poslední válce proti Napoleonovi roku 1815 byl přeložen do pevnosti Mohuč, kde setrval i po uzavření míru až do roku 1818. Poté se vrátil zpět do Prahy, kde strávil většinu své mírové služby, přičemž roku 1842 byl jmenován velitelem sboru bombardérského a počátkem roku 1848 dosáhl hodnosti generálmajora, ale koncem dubna téhož roku zemřel. Během svého působení v Praze se také stal členem Královské české společnosti nauk (1832) a českého Muzea (1840). Publikoval řadu vědeckých prací, za což byl roku 1846 dekorován ruským Řádem svaté Anny 2. třídy.
Jakožto vynikající matematik byl také velmi schopným astronomem a kartografem, roku 1803 se se svými žáky účastnil astronomického zaměřování pod vedením ředitele pražské hvězdárny Aloise Martina Davida, který využíval spolupráce s dělostřelci k určování přesné zeměpisné délky. V roce 1812 začal Josef Jüttner tvořit trigonometrickou síť pokrývající Prahu a její okolí.
Zaměřování, na jehož základě měl vzniknout přesný plán Prahy, jehož vytvoření mu zadal z podnětu císaře Františka I. nejvyšší purkrabí Českého království František Antonín Kolowrat-Libštejnský, dokončil Jüttner během šestitýdenního volna roku 1815, celý plán byl pak dokončen o rok později. Nejprve vznikly dvě rukopisné kolorované verze – pro hraběte Kolowrata-Libštejnského a pro samotného císaře. Po úpravách vyobrazení opevnění – jeho umístění bylo ze strategických důvodů tajné – byl plán roku 1820 vydán velkosériovým tiskem pod názvem Grundriß der königlichen Hauptstadt Prag, avšak pro velké rozměry se špatně prodával, na rozdíl od menších kopií soukromých tiskařů, kteří nerespektovali restrikce ohledně zobrazování opevnění.
Jüttnerův přesný plán Prahy byl vytvořen v měřítku 1:4320, a ačkoliv sám pro rychlý rozvoj města rychle zastarával a u veřejnosti neměl komerční úspěch, stal se předlohou pro mnohé další plány. V letech 1826–1837 jej dokonce využil Antonín Langweil při tvorbě známého „Langweilova modelu“, který je v současnosti k vidění v Muzeu hlavního města Prahy.
Kniha Václava Vojtíška představuje pražské plány od poloviny 17. století až po Jüttnerův plán, jenž přinesl do kartografického zobrazování města jak novou metodu, tak také přesné a věrné provedení. Na 37 stranách představuje Vojtíšek 63 celkových plánů Prahy od nejstaršího dochovaného z roku 1750, reflektujícího obléhání Švédy a následné opevňování města, po plány z počátku 19. století. Následuje dalších 58 plánů jednotlivých pražských měst a městských částí a ještě 12 plánů pražského okolí. Součástí knihy je také obrazová příloha o šesti reprodukcích vybraných plánů. Již sám autor sice dodává, že jeho práce by měla působit pouze jako východisko pro další zpracování přehledu pražských plánů, zároveň však tímto počinem upozorňuje na významná kartografická díla a zejména na ta, která vynikají svým provedením a věrností, mezi která se řadí i plán Josefa Jüttnera.
Jüttnerův plán naleznete on-line zde.
Citace:
VOJTÍŠEK, Václav. Staré plány pražské. Praha : Česká společnost zeměvědná, 1912. 37 s., 6 příl.