Tradiční vzhled vojenských jezdců na našem území dotvářely od druhé poloviny 19. století typické červené kalhoty. Huláni a dragouni v českých posádkových městech byli na tento velmi výrazný prvek náležitě hrdí.
Po vzniku československé armády byly po nějakou dobu donášeny stejnokrojové součástky někdejší rakousko-uherské armády. U jezdeckých pluků to byly typicky kožešinové kabátce a právě zmiňované červené kalhoty. Pokusy o zavedení červených kalhot (obarvením zásob sukna, přivezeného čs. legionáři z Ruska) jakožto součásti cvičného stejnokroje československého jezdectva na počátku 20. let se nesetkaly s úspěchem. V roce 1926 byl pro mužstvo jezdeckých pluků, polního dělostřelectva s koňským potahem, vozatajstva a mužstvo ostatních zbraní, pro které byl předepsán jezdecký kůň, zaveden nový vzor kalhot. Od kalhot pro pěší se lišily tzv. podpinkami, které zabraňovaly vytahování kalhot v lýtkové části, byly však stále vyrobeny z vlněného sukna barvy khaki. Červené kalhoty jako symbol jízdy však přetrvaly na legionářských stejnokrojích bývalých příslušníků jízdních pluků na Rusi, stejně jako součást kroje Selské jízdy.
Změna v armádě nastala v roce 1929, kdy byly zavedeny červené kalhoty pro mužstvo a gážisty jezdectva a remontnictva. Navzdory všeobecné radosti jezdců se ale v dobovém tisku objevovala i kritika, zejména z legionářských kruhů, která připomínala zbytečnou okázalost a nevhodnost takovéhoto doplňku pro armádu republiky.
Mužstvo mělo nosit nové kalhoty z tmavočerveného vlněného sukna na vycházku a donošovat je při všech ostatních příležitostech kromě v poli a při větších cvičeních. Představovaný exemplář je vzorový kus, vyrobený v roce 1932. Namísto razítka skutečného výrobce/dodavatele je na podšívce z bavlněného kepru uvedeno pouze jeho umístění.
Předmět je součástí původní sbírky Památníku odboje.