Války se v historii nezastavovaly ani v zimním období, takže i dnešní knihou si můžeme připomenout jedno výročí. Na podzim roku 1915 došlo po soustředěném útoku německých, rakousko-uherských a bulharských sil ke zhroucení srbské fronty. Jádro srbské armády sice z obklíčení vyvázlo a pochodem smrti přes albánské a černohorské hory dosáhlo pobřeží Jadranu, zaplatilo zato ale děsivými ztrátami. Z albánského pobřeží je pak po moři evakuovaly dohodové lodi.
Proti této lodní přepravě podniklo několik akcí také rakousko-uherské válečné námořnictvo, v němž sloužila také řada vojáků z českých zemí. Nejznámější z těchto operací se stala ta, k níž došlo v noci z 28. na 29. prosince 1915 a jež je známá pod názvem bitva u Drače. Rakouský průzkum totiž zaznamenal u albánského přístavu Drač dva italské torpédoborce, a proto kolem půlnoci 28. prosince 1915 vyplula z Kotoru rychlá rakousko-uherská flotila vedená lehkým křižníkem Helgoland s pěti moderními torpédoborci třídy Tátra – Csepel, Lika, Triglav, Tátra a Balaton. Mezi 2. a 3. hodinou ranní křižník Helgoland omylem taranoval francouzskou ponorku Monge, která se chystala na rakouskou flotilu zaútočit. Poškození ponorky bylo tak rozsáhlé, že její kapitán vydal rozkaz k vynoření. Do ponorky se poté opřeli rakousko-uherští dělostřelci, takže nezbývalo než plavidlo opustit. Rakousko-uherský svaz po noční epizodě s ponorkou pokračoval ke svému cíli, kam doplul ráno 29. prosince.
V Drači císařští námořníci italské torpédoborce již nezastihli, a tak potopili alespoň řecký parník a dvě albánské plachetnice. Pak se ale sami stali terčem italských houfnic na pobřeží, s nimiž sváděli marný boj. Při ústupu od Drače se ale torpédoborce Lika a Triglav dostaly do nepřátelského minového pole. Krátce po osmé hodině ranní Liku zasáhla jedna z min a zanedlouho po ní druhá. Hořící Lika se začal potápět a přeživším námořníkům připlul na pomoc Triglav, stále ostřelovaný italskými děly. Během záchranných prací ale i jeho zasáhla jedna mina a těžce poškozený torpédoborec zůstal na hladině neovladatelný. Na pomoc mu dorazil Csepel, který jej chtěl odtáhnout, ale lano se zamotalo do jednoho z lodních šroubů a poškodilo jej, takže tah musel převzít Tátra.
Rakousko-uherský svaz se dal na ústup s těžkými ztrátami, neboť mohl záhy očekávat, že jej začnou stíhat dohodové válečné lodě. K tomu opravdu došlo a stíhací svaz v počtu 4 italských a britských křižníků a 9 italských a francouzských torpédoborců se záhy objevil na obzoru. Proto kolem 13.15 musel být Triglav odpojen z vleku a potopen vlastní posádkou. Rakouská flotila se ocitla odříznuta od Kotoru a byla nucena bojovat s přesilou. Helgoland s Tátrou, Balatonem a poškozeným Csepelem nakonec dohodovým lodím unikly až s příchodem tmy a ráno 30. prosince po dramatické honičce zakotvily v Šibeniku. Přestože ztráta dvou moderních torpédoborců byla pro rakousko-uherské loďstvo citelnou ranou, únik zbytku svazu před početnějším nepřítelem byl bezpochyby úspěchem, neboť již tak nevydařená akce mohla přinést mnohem větší ztráty.
Prezentovaná kniha formátu A5 je vázaná v pevných kartonových deskách potažených papírem. Přestože je kniha psána v popularizačním stylu, kterému prakticky chybí klasický poznámkový aparát, rejstříky atp., lze konstatovat, že jde asi o nejkomplexnější práci věnovanou nasazení rakousko-uherského válečného námořnictva za první světové války, která vyšla v češtině. Samotný velmi čtivý text doprovází fotografická příloha a černobílé bokorysy lodí a jako doplněk čtenář nalezne soupis lodí rakousko-uherské flotily se základními technickými parametry a obdobný soupis lodí ostatních států, které jsou zmíněny v textu.
Bitvě u Drače je v knize věnována celá kapitola 12 – Helgoland v nesnázích. Představovaná kniha tedy nejen připomíná dnešní výročí, ale také čtenáře stručně seznámí s historií bojů rakousko-uherského námořnictva a jeho českých námořníků v 1. světové válce.
Citace:
NOVÁK, Jiří. Bitva o Jadran : c. a k. válečné námořnictvo za 1. světové války. Brno : Jota, 2002. 203 s. ISBN 80-7217-191-7.