Akvarelová kresba zobrazuje karikujícím způsobem okolnosti zdlouhavého a komplikovaného návratu ruských legionářů do Československa mezi léty 1918‒1920. Válka skončila, a tak nebylo divu, že se vojáci chtěli dostat domů co nejdříve. Dle autorovy nadsázky však zbylo po dvaceti letech pouhé torzo naší zahraniční armády - šediví starci a váleční invalidé za doprovodu cestou utrmácených žen a dětí. Kolem podivného transportu pobíhá několik vychrtlých psů. Váchalovo humoristické zpracování patří bezpochyby k nejpovedenějším dílům, která byla k tomuto tématu ve své době vytvořena.
Malíř a legionář Jaroslav Váchal byl bratrancem o mnoho známějšího malíře, grafika a spisovatele Josefa Váchala. Jaroslav Váchal používal na svých dílech signaturu, až nápadně podobnou podpisu Josefa Váchala, který toto svému příbuznému velmi zazlíval. Poměrně často byly jejich práce díky tomu zaměňovány.
Na pražské Akademii výtvarných umění strávil pouhých několik měsíců roku 1914. Narukoval na východní frontu k c. a k. pěšímu pluku č. 91. V září 1915 byl zajat a krátce nato vstoupil do čs. legií. Bitvy u Zborova v červenci 1917 se účastnil jako příslušník 4. roty 3. čs. střeleckého pluku. Váchal proslul jako pohotový ilustrátor a autor štiplavých karikatur do satirického časopisu Houpačky. Do Československa se vrátil 12. lodním transportem v lednu 1920. Po válce však již svá akademická studia neobnovil. Věnoval se volné malířské tvorbě. Měl v oblibě krajinomalbu a zátiší.
Papír, akvarel, 205 mm x 340 mm.
Umělecké dílo je součástí původní sbírky Vojenského historického ústavu Praha.