Bericht des Festungskommandanten F. M. L. Grafen Wenzel von Wallis über die Erstürmung von Glogau an den Grossherzog Franz

Dnes si prostřednictvím „knihy týdne“, v tomto případě spíše „článku týdne“, připomeneme další událost z doby počátku vlády královny Marie Terezie a válek o rakouské dědictví. V předchozích příspěvcích z této série jsme se seznámili s diplomatickou snahou císaře Karla VI. o zajištění nástupnictví své dcery, s jejím přijetím dolnorakouskými stavy, s vpádem armády pruského krále Friedricha II. do Slezska a s ostudnou kapitulací slezské metropole Vratislavi. Kolotoč války se ale nezastavil ani v průběhu dalších měsíců, byť se s ohledem na chladné počasí a špatný stav cest netočil příliš rychle. Ještě během ledna 1741 pruská vojska oblehla pevnosti Nissu (dnes Nysa v Polsku) a zvolna postupovala k moravským hranicím. Slabé rakouské jednotky polního podmaršála Maximiliana Ulyssese hraběte Browneho před silnějším protivníkem ustupovaly a snažily se hrát hru na zdrženou.

Počátkem února před Prusy kapitulovala výměnou za volný odchod posádka Jablunkovských šancí, což znamenalo, že se Prusům fakticky otevřela cesta do Horních Uher (na dnešní Slovensko). Rakouské jednotky se mezitím zoufale snažily získat čas potřebný pro výstavbu nové armády, která se měla soustředit u Olomouce a odtud pak vytáhnout proti Prusům do Slezska. Rakouští velitelé na moravsko-slezských hranicích proto využili své pluky uherských husarů, které vyslali za linii nepřítele vést takzvanou malou válku (dnes bychom řekli partyzánskou či gerilovou). Lehké jezdectvo opravdu dokázalo účinně narušovat pruský postup svými přepady zásobovacích kolon, odloučených jednotek atd. Dvakrát se jim málem podařilo zajmout samotného pruského krále Friedricha II., který pak neváhal propagandisticky označit Marii Terezii za atentátnici usilující mu o život.

S blížícím se jarem se hrozba rakouské protiofenzivy stávala čím dál reálnější, a proto počátkem března 1741 Friedrich II. nařídil generálporučíkovi Leopoldovi dědičnému princi Anhaltsko-Dessavskému, který se svými jednotkami obléhal Hlohov, aby se pevnosti zmocnil stůj co stůj, neboť její získání by umožnilo otevřít zásobovací linie po Odře, což bylo pro Prusy velmi důležité. „Mladý Dessauer“ (jeho otec, polní maršál Leopold kníže Anhaltsko-Dessavský, známý jako „starý Dessauer“, byl jedním z hlavních reformátorů pruské armády a mimořádně úspěšný vojevůdce) prokázal, že je pravým synem svého otce a naplánoval překvapivý útok na pevnost.

K němu pak došlo v noci z 8. na 9. března 1741, kdy pruští vojáci krátce po půlnoci vzali ztečí pevnostní hradby na dvou různých místech, třetí kolona pak zaútočila s petardou na jednu z městských bran. V pevnosti došlo k rozhořčenému boji, během něhož byl velitel Hlohova, generál polní strážmistr Reisky, těžce raněn dvěma kulemi a bodákem. Obranu řídil sám polní podmaršál František Václav hrabě Wallis (pán na Moravských Budějovicích), který byl téměř až do vypuknutí války zemským velitelem ve Slezsku a několik dnů před pruským útokem do země jej pověřili obranou svrchovaně důležitého Hlohova. Obránci se ale po tři čtvrtě hodině boje ocitli v neudržitelné situaci, neboť Prusové petardou odpálili jednu z bran a ovládli část pevnosti, a proto byl hrabě Wallis nucen nakonec kapitulovat a vzdát se i se svými muži. Oderská cesta se pruské armádě otevřela až k pevnosti Brieg.

Prezentovaný článek je edicí původní zprávy polního podmaršála Wallise o dobytí Hlohova, kterou psal pro arcivévodu Františka Štěpána Lotrinského. V edici je uvedeno její datum 27. března 1744 v Berlíně, ale vzhledem k faktu, že v berlínském zajetí se nacházel jen do 10. srpna 1741, zdá se pravděpodobné, že v tomto případě jde o tiskovou chybu. Každopádně je zpráva velícího generála o dobytí pevnosti mimořádně zajímavým a cenným pramenem, který jistě potěší každého zájemce o tereziánské vojenství.

Zprávu si můžete přečíst on-line v novém vydání z roku 1835 zde.

Citace:

WALLIS, Wenzel von. Bericht des Festungskommandanten F. M. L. Grafen Wenzel von Wallis über die Erstürmung von Glogau an den Grossherzog Franz. Neue militärische Zeitschrift. 1813, Achtes Heft. Wien: Anton Strauss, 1813. S. 84-92