Požadavky, kladené na palubní zbraně, sestávaly z řady aspektů, s nimiž se museli konstruktéři vypořádat, počínaje vhodnou lafetací pro dané střeliště konkrétního letounu, přes přizpůsobení zásobovacích mechanismů vnitřnímu prostoru, až po vyřešení odpadů vystřelených nábojnic, případně i článků pásu.
Vystřelené nábojnice představovaly při volném výletu z mechanismu zbraně problém dvojího druhu. Jejich volné odrážení od kovových prvků lafetace či konstrukce střeliště nejenže rozptylovalo pozornost palubního střelce, ale také představovalo riziko případného poranění. Volně rozptýlené nábojnice v draku letadla mohly být zdrojem nepředvídatelných komplikací během operačního nasazení, nehledě na skutečnost, že jejich následné odstraňování z vnitřních prostor letounu nebylo jednoduché.
Potřeba vybavit palubní zbraně lapači nábojnic či odvody mimo drak letounu se ukázala nezbytná. Do výbavy leteckých kulometů se dostaly především lapače sestávající z plátěných rukávů, jejichž pevný tvar zajišťovaly drátěné výztuhy. Později se objevily také odpady z kovových ohebných trubic či schránky, opatřené šikmými lamelami, zabraňujícími odrážení nábojnic zpět do mechanismu zbraně.
Mezi velmi rozšířené palubní zbraně německé Luftwaffe patřil pozorovatelský kulomet MG 15, vyvinutý firmou Rheinmetall (Rheinische Metallwaren- und Maschinenfabrik) v Düsseldorfu. Původně lehký vzduchem chlazený kulomet zkonstruoval Louis Wilhelm Stange (1888–1971) v letech 1928–1929.
Podmínky versailleské smlouvy neumožňovaly německým zbrojovkám vyrábět jiné než lovecké a sportovní zbraně, proto firma Rheinmetall prodala výrobní práva na Stangeho kulomet, označovaný jako Modell 29 švýcarské firmě Waffenfabrik Solothurn, jež zbraň po úpravách přeznačila na S 2-200 s oficiálním označením Modell 30. Pod ním se také dostal do výzbroje rakouského Bundesheeru. Maďarská armáda jej zavedla pod označením 31.M. Konstrukčních prvků lehkého kulometu využil Louis Stange v letech 1931–1932 při vývoji letecké verze T6-220, od roku 1933 označované jako MG 15. V témže roce koupila firma Rheinmetall likvidující firmu na výrobu lokomotiv August Borsig GmbH a od roku 1936 změnila svůj název na Rheinmetall-Borsig AG.
Ve výrobním programu měly kulomety MG 15 německé zbrojovky Rheinmetall-Borsig v Düsseldorfu, Heinrich Krieghof v Suhlu, Wagner & Co. v Heyrode a Westfälische Union v Alteně. V Maďarsku je pro potřeby německé Luftwaffe vyráběla firma Danuvia Gépgyár v Budapešti.
Příslušenství kulometů MG 15 tvořily také lapače nábojnic. Původní plátěný rukávový lapač (Hülsensack) s výztužnými žebry měl kapacitu 225 nábojnic, v jeho spodní části se nacházela uzávěra, po jejímž otevření bylo možné vystřelené nábojnice vysypat, aniž by bylo nutné lapač sejmout ze zbraně.
V roce 1939 doplnil příslušenství kulometů MG 15 nový lapač nábojnic kulovitého tvaru, vyrobený z černé pryže. Pro odlišení dostal označení Hülsensack n. A. (neuer Art – nového typu). V pryžovém korpusu byla v horní části zalisována ocelová hubice s odpruženou západkou na zadní straně. Pouzdro závěru kulometu mělo u výhozného okénka vyfrézována dvě radiální žebra, do nichž se hubice svým předním a zadním výstupkem nasunula. K aretaci sloužila již zmíněná odpružená západka.
Spodní části korpusu lapače uzavíralo zdrhovadlo s jezdcem, vybaveným koženým prošívaným páskem, sloužícím ke snadnější manipulaci. Tuhý korpus lapače zabíral podstatně menší prostor pod zbraní, zvyšoval její kompaktnost, a tedy i snazší ovládání při přenášení záměrného bodu během střelby. Původní provedení také předčil vyšší kapacitou 300 nábojnic, ovšem instrukce doporučovala při déletrvající střelbě jej vysypávat vždy po 150 ranách, tedy po vystřelení dvou dvojitých bubnových zásobníků s kapacitou 75 nábojů (Doppeltrommel 15 – Dt 15).
Exemplář vyrobený firmou Heinrich Krieghof v Suhlu získalo muzeum společně se zbraní v roce 1952 převodem z Velitelství letectva Praha.
Průměr: 220 mm
Výška: 180 mm
Hmotnost: 1064 g