PARLESÁK, Adolf. Habešská Odysea.

Dne 5. května 1936 vstoupila do hlavního města Etiopského císařství Addis Abeby italská okupační vojska. Téhož dne Habeš, jak se také Etiopské císařství často nazývalo, opustil československý cestovatel Adolf Parlesák, který během druhé italsko-etiopské války působil na doporučení císaře Haile Selassie jako vojenský poradce rasa (vysoký šlechtický titul, dal by se přirovnat ke králi místních kmenů) Kassy, vrchního velitele severní fronty. Válka tím sice fakticky neskončila, organizovaný odpor v některých částech rozlehlé a nehostinné země trval ještě téměř rok a následné partyzánské aktivity neskončily prakticky nikdy, přesto se 5. květen 1936 stal symbolickým mezníkem války. Italské panství nad Habeší mělo trvat přesně 5 let. Poté, po úspěšném britském východoafrickém tažení let 1940−1941, se také 5. května ale roku 1941 do Addis Abeby z exilu vrátil císař Haile Selassie.

Itálie měla zájem na vybudování své vlastní koloniální říše ve východní Africe již v 19. století. To vedlo k první etiopsko-italské válce v letech 1895-1896, která skončila po bitvě u Adwy (1. března 1896) pro Itálii ostudnou porážkou. Etiopské císařství tak zůstalo prakticky jediným nezávislým státem v Africe. Roku 1934 došlo na pomezí mezi Etiopií a italskou Eritreou k vojenským incidentům a vzájemné vztahy se prudce zhoršily. Válka byla zahájena až 3. října 1935 italskou invazí do Habeše. Druhá italsko-etiopská válka probíhala za značného (ne-)zájmu civilizovaného světa. Císař Haile Sellasie se totiž obrátil s žádostí o pomoc na Společnost národů, která ale proti italskému agresorovi zasáhla jen neúspěšným uvalením sankcí, což znamenalo zásadní selhání celé organizace (v březnu 1936 proběhlo bez následků také německé vojenské obsazení demilitarizovaného Porýní a později téhož roku začala občanská válka ve Španělsku).

Etiopie tak zůstala ve svém boji osamocena, přičemž musela čelit útočníkům postupujícím do středu země na dvou frontách – na severu z italské Eritreje a na jihovýchodě z Italského Somálska. Ačkoliv v počtu vojáků měla Etiopie teoreticky převahu (při nasazení zhruba 800.000 mužů proti asi 500.000 Italů), technická převaha byla zcela na straně Italů, neboť v počtu dělostřelectva byl poměr asi 1:10 a v případě letectva či obrněných jednotek ještě mnohonásobně vyšší (téměř 800 tanků proti 4 tankům a 7 obrněným vozům a téměř 600 letadel proti 13). O výsledku konvenční války tedy nemohlo být pochyb a v podobných poměrech se pohybovaly také ztráty, v letech 1935−1936 se poměr pohyboval kolem 1:10, v celém období okupace 1936−1941 pak Etiopie přišla o stovky tisíc lidí. Během války došlo na obou stranách k válečným zločinům – Itálie použila Ženevskou konvencí zakázané bojové plyny jak proti vojenským, tak civilním cílům a rovněž nerespektovala znamení červeného kříže, etiopští vojáci pak někdy používali Haagskou konvencí zakázané střely dum-dum a popravovali či mučili zajatce.

Autor prezentované knihy, Adolf Parlesák (7. dubna 1908 – 1. prosince 1981), se narodil v Brně v rodině železničáře jako jedno ze sedmi dětí. Již od mládí se zajímal o cestování a poznávání exotických zemí – velkou inspirací mu byly dobrodružné cestopisy známého českého orientalisty Aloise Musila (v době první světové války působil v hodnosti rakousko-uherského polního podmaršála v Arábii, do jisté míry jako protihráč slavného Lawrence z Arábie). Na první větší cesty se vydal na kole již ve čtrnácti letech, kdy projel okolní státy –  Rakousko, Maďarsko, Německo, Polsko i Rumunsko. Poté již mířil dále, do Itálie, na Balkán, do Řecka a Turecka. V 19 letech se nechal krátce najmout na italskou loď jako námořník, aby mohl procestovat Středomoří. Mezitím stačil v rodném Brně vystudovat střední školu a nastoupil na techniku, kde následně vystudoval  strojní inženýrství a elektrotechniku. V letech 1928–1930 se poprvé vypravil na Blízký východ a do Afriky, kde navštívil také Etiopii, a získal tam významné společenské kontakty. Většinu cest absolvoval na kole – dělal reklamu rakovnické značce Stadion. V letech 1933–1934 zamířil na Dálný východ, do Japonska, Číny, Malajsie a na Cejlon.

V následujícím roce se pak vrátil do Habeše, kde se schylovalo k válce. Císař Haile Selassie jej přijal jako vojenského poradce, vybavil osobním doporučujícím dopisem a odeslal k ras Kassovi na severní frontu. Tam působil Ing. Adolf Parlesák až do 5. května 1936, kdy Etiopii opustil a odešel do Francouzského Somálska, do přístavu Džibuti, kde se znovu setkal s habešským císařem. O rok později pak zamířil jako dopisovatel do Španělska zmítaného občanskou válkou a roku 1938 plánoval expedici na sever Evropy, když jej ve Finsku zastihla zpráva o zářijové mobilizaci. Urychleně se vrátil do ohrožené vlasti, aby splnil svoji povinnost. O jeho dalších osudech během druhé světové války není mnoho známo. Po jejím skončení se chtěl opět věnovat cestování, ale protože po roce 1948 odmítl vstoupit do KSČ, nebylo mu to již dovoleno. Pracoval tedy jako překladatel, neboť ovládal 12 jazyků. Jeho literární práce zahrnuje množství cestopiseckých článků, většinou publikovaných v Českém slovu, a jedinou monografii, jejíž druhé vydání si dnes představujeme.

Prezentovaná kniha formátu zhruba A5 v měkké brožované vazbě je vlastně souborem Parlesákových prací. Obsahuje jeho jedinou dokončenou publikaci – Habešskou odyseu, která popisuje jeho působení v Etiopii během války s Itálií. Ta vyšla poprvé roku 1948. V tomto druhém rozšířeném vydání z roku 1989 se vedle toho nachází také ukázky z nedokončených prácí z jeho dalších cest, např. z Jemenu nebo z Dálného východu. Samotný text je doplněn také fotografickou přílohou.

Prezentovaná kniha je sice subjektivním, ale velmi čtivým svědectvím o 85 let starých událostech počátku fašistické expanze. Pro naše čtenáře je o to zajímavější, že jde o výpověď očitého svědka z českých zemí, který se války osobně zúčastnil.

Citace:

PARLESÁK, Adolf. Habešská Odysea. 2. přeprac. a dopl. vyd. Praha : Panorama, 1989. 252 s., [32] s. fot. příl.