Malíř Ladislav Šíma (1885–1956) je autorem krajinomalby z oblasti Monte di Val Bella na Piavě. Do Itálie byl vyslán v červenci roku 1919 jako člen Umělecké skupiny Památníku odboje (společně s Oldřichem Koníčkem a Janem Angelo Zeyerem), aby zde zachytil významná místa bojů čs. legionářů. Prezentovaná olejomalba připomíná bitvu u Monte di Val Bella, které se zúčastnily na konci června 1918 po boku italských úderných oddílů také dvě roty čs. rozvědčíků (pozdějšího 39. čs. pěšího pluku Výzvědného). Šímova expresivní plátna, která vznikla v tomto období (dochováno 18 pláten), se vyznačují pestrou škálou výrazných barev a plností tvarů. Jediné, co jim lze vytknout, je pevná kompozice, svázána jasným vymezením zadavatele.
Ladislav Šíma vystudoval figurální malbu a krajinářství u profesorů Bohumíra (Gódy) Roubalíka a Vlaha Bukovace na pražské Akademii výtvarných umění. Zásadní vliv na jeho umělecký projev však měl symbolismus profesora Jana Preislera. V roce 1915 narukoval k c. a k. pěšímu pluku č. 95 na italskou frontu a o dva roky později byl v hodnosti nadporučíka demobilizován. Do aktivní služby vstoupil opět v červenci 1919. Byl přidělen k Umělecké skupině Památníku odboje v Praze. V roce 1928 se vrátil zpátky do rodného Benešova. Zde působil jako profesor kreslení na Reálném gymnáziu. Za okupace byl donucen opustit svůj dům s ateliérem a přestěhovat se do Lázní Bělohrad. Měl to štěstí, že válku přežil a mohl se opět vrátit do míst, k nimž měl hluboký citový vztah.
Plátno, olej, 1150 x 1090 mm.
Umělecké dílo bylo získáno do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu v roce 1921.