Přesné měření uletěného času bylo pro letce vždy mimořádně důležité. Již od počátku letectví byly tedy pro tento účel konstruovány speciální chronometry, umožňující nejen odečet aktuálního času, ale i precizní měření dílčích časových úseků.
Mezi charakteristické palubní hodiny lze zařadit i původně sovětské „časy“ AČS-1 (v originále Aviacionnyje bortovyje časy) a jejich derivace, jejichž výrobcem byl čeljabinský hodinářský závod Molnija. Byla jimi vybavena většina nejen sovětských, ale i československých vojenských, dopravních i sportovních letadel. V řadě strojů pak byly používány ještě poměrně nedávno.
U varianty AŠ-1M šlo v podstatě o mechanické hodiny vybavené třemi ciferníky a dvěma ručními ovladači. Hlavní ciferník ukazoval průběh nastaveného denního času. Vrchní podružný pak celkový letěný čas v hodinách a minutách a spodní ciferník spolu s velkou ručičkou stopek odměřoval přesně minuty a sekundy zvoleného úsekového času.
Natahování pružiny hodin, přestavování hodinových ručiček a zapínání času letu se dělo ručně levým červeným ovladačem. Zapínání a vypínání celého hodinového mechanizmu a zároveň také pouštění stopek umožňoval pravý ovladač s nápisem „pusk“. Ciferník hodin byl natřen černou matovou barvou, ručičky, číslice a informační popisy v azbuce pak bílou reflexní směsí. Uvnitř pláště hodin bylo umístěno jednoduché elektrické vyhřívací zařízení s termostatem, udržujícím teplotu strojku v přijatelném rozmezí + 10° až + 25° C.
Celý chronometr byl řešen jako celkem robustní přístroj, umožňující precizní ovládání i v rukavicích. Jeho největší průměr byl 85 mm, délka 92 mm a hmotnost 600 gramů. Hodiny se většinou montovaly do palubní desky pomocí upevňovacího třmenu a dvou rýhovaných matic. Připojení na palubní síť pak umožnovaly dva šroubové konektory.
Tento zajímavý a plně funkční exponát získal VHÚ do sbírky spolu s proudovým bojovým letounem Suchoj Su-22 M4 od VÚ 7658 Náměšť nad Oslavou v roce 2003.