V roce 1956 se režisér Československého armádního filmu František Vláčil pokusil ve filmu „Vojenská maturita“ o filmové ztvárnění vojenského cvičení ČSLA formou netradičního poetického dokumentu. Výsledkem této snahy je sice stále ještě tendenčně vyznívající film padesátých let, ale využití nearanžovaných záběrů vojáků ho posouvá k větší autenticitě a předznamenává tak dokumentární tvorbu šedesátých let.
Nosným prvkem celého filmového dokumentu jsou efektní záběry cvičících vojsk a bojové techniky, které se střídají s detailními záběry tváří vojáků. Jako kontrast použil Vláčil v úvodu krátkou sekvenci dětí, hrajících si v pošmourném podzimním počasí na opuštěné letenské pláni – místě tradičních vojenských přehlídek.
Důraz na obrazové kompozice a střih nezapře Vláčilův tvůrčí přístup. Film „Vojenská maturita“ přesahuje obvyklou úroveň tehdejší podobně zaměřené tvorby Československého armádního filmu.
Film zachycuje téměř výhradně sovětskou a československou vojenskou techniku, výjimkou je německý 88 mm protiletadlový kanon vzor 37 N.
Výrobce: Československé armádní filmové studio, 1956
Tvůrci: scénář a režie František Vláčil, střih Jiří Sobotka, zvuk Karel Cajthaml, vedoucí výroby Erik Hubáček
Technické údaje k filmové kopii: 35 mm, II. kombinovaná kopie, barevná, 449 metrů (15 minut)
Kopie filmu byla do sbírky VHÚ získána v roce 2008 převodem z Agentury vojenských informací a služeb.