Německý náboj s protipancéřovým granátem náležel do kategorie APCBC-HE - armour-piercing capped ballistic cap - explosive filler (HE), neboli protipancéřová střela s představnou čepicí, balistickou kuklou a výbušnou náplní. Náboj a ráže vychází ze švýcarské konstrukce Granatpatrone 10 x 138 zvané Lang Solothurn. Munice byla používána v německých kanonech 2 cm KwK 30 a 38 v tancích Pz-II a průzkumných vozidlech Sd.Kfz. 222, 231 a 234.
V letech 2013 až 2019 probíhal archeologický výzkum postavení druhoválečné německé protiletadlové obrany u bývalých Libkovic na Mostecku. Vedle protipancéřové munice ráže 10,5 cm v přepravních bednách byly nacházeny rovněž protipancéřové náboje ráže 2 cm. V roce 2018 se k nim přidaly protipancéřové střely ráže 25 mm Hotchkis. Výzkum rovněž odkryl kruhové zákopy pro postavení lehkého flaku bránícího těžký flak. Vzhledem k poloze komplexu u silnice Teplice – Most, nálezům protipancéřové munice a přítomnosti okopů pro pěchotu, byly obě baterie rovněž plánovány coby protitankový uzel. S protipancéřovou municí ráže 2 cm se zřejmě počítalo do kanonů 2 cm Flak 38, případně 38-Vierling pro střelbu na pozemní cíle. Náboj byl po delaboraci Pyrotechnickou službou Policie ČR předán Archeologickému ústavu AV ČR, Praha, v.v.i., poté v roce 2021 do sbírky VHÚ Praha.