CORNARO, Friedrich von. Berichte des venetianischen Gesandten Friedrich von Cornaro...

„Buda patří císaři, Bůh tomu požehnal, chvála a čest našemu neporaženému Lotrinskému!“ zní zvolání očitého svědka a agenta benátského vyslance ve zprávě z 2. září 1686 oznamující dobytí Budína císařskými vojsky. Město, které bylo po dlouhých 145 let pod nadvládou Osmanské říše, se nedlouho po porážce turecké armády u Vídně v roce 1683 a následném prvním neúspěšném obléhání v létě 1684 dočkalo osvobození vojáky Svaté ligy vedenými polním maršálem Karlem V. vévodou Lotrinským.

Porážka Turků u Vídně odstartovala velkou tureckou válku, v níž se proti Osmanům spojili do Svaté ligy císař Leopold I., Polsko pod vládou krále Jana III. Sobieského, Benátky a další menší subjekty, k nimž se později připojilo také carské Rusko. Habsburkům se postupně podařilo alespoň částečně dobýt Uhry, a to včetně hlavního města, dnešní Budapešti, a upevnit v této oblasti své postavení.

První pokus o získání Budína provedla císařská armáda v létě roku 1684 poté, co se podařilo dobýt Ostřihom a Vác severně od Budapešti. Samotné město se však v důsledku nedostatku vojáků, příchodu tureckých posil, epidemie rozmáhající se mezi obléhateli, ale také taktických chyb během samotného obléhání, osvobodit nepodařilo.

O dva roky později bylo tažení k získání uherského hlavního města obnoveno, tentokrát s více než dvojnásobnými křesťanskými silami (uvádí se kolem 80 000 vojáků oproti předchozím 34 000). Obléhání města, jehož sedmitisícovou posádku měl na povel budínský bejlerbej Abdurrahman Abdi Paša, bylo zahájeno v červnu 1686. Dne 27. července došlo k velkému, ale zatím neúspěšnému útoku na město, po němž následovaly menší střety s pomocnými tureckými oddíly, které v půlce srpna přitáhly budínské posádce na pomoc, ale omezily se jen na nevelké výpady na obléhatele. Císařská armáda se pak 2. září pustila do generálního útoku a tentokrát již sklidila úspěch.

V důsledku dobytí Budína a vítězství v bitvě u Moháče následujícího roku uznal uherský sněm v Prešpurku (dnešní Bratislavě) v listopadu 1687 dědičnou povahu uherské koruny pro habsburský rod. Uhry se tak s konečnou platností staly dědičnou zemí Habsburků. Válka s Turky ale pokračovala až do ledna 1699, kdy byl uzavřen karlovický mír.

Vybraná kniha je edicí diplomatické korespondence benátského vyslance Federica Cornara (1638–1708) na vídeňském dvoře. Tento diplomat, pocházející z významného benátského patricijského rodu, jehož mnozí členové byli benátskými dóži či kardinály, působil od roku 1683 u císařského dvora. Osobně se sice obléhání Budína neúčastnil, o událostech byl ale podrobně informován svým agentem, mladým italským dobrovolníkem v císařském vojsku Francescem Grimanim. Cornaro jeho zprávy posílal spolu se svými relacemi do Benátek, díky čemuž jsou také součástí edice zpracované košickým biskupem Siegmundem von Bubics ke dvousetletému výročí dobytí Budína. Kniha obsahuje kromě italského textu diplomatických zpráv a jejich německého překladu také teoretický úvod a je bohatě doplněna obrazovými přílohami v podobě portrétů osobností či map a plánů.

Citace:

CORNARO, Friedrich von, Berichte des venetianischen Gesandten Friedrich von Cornaro über die Belagerung und Rückeroberung Ofens im Jahre 1686 = Avvisi del cavaliere Federico Cornaro, ambasciatore Veneto, circa l'assedio e la presa della fortezza di buda nell' anno 1686 / Budapest : Eigentum des Herausgebers, 1891. LXXXIV, 419 s. ; [68] l. obr. příl.