Krátká puška M 1895 (Repetier – Stutzenkarabiner M 95)

Počátkem roku 1889 vyvinul vrchní inženýr Severní dráhy Ferdinand Mannlicher (1848–1904) nový přímotažný závěrový systém, u něhož nesenou sklopnou závoru pušek M. 1888 a 1890 nahradila otočná závěrová hlava se dvěma symetricky umístěnými uzamykacími ozuby. K nucenému otáčení závěrové hlavy sloužila šikmá žebra v dutině těla závěru, jež se pohybovala v odpovídajících drážkách v zadní části hlavy závěru. Konstrukce závěru souvisela se snahou o celkové vylehčení stávajícího systému, ale především s vývojem karabiny a krátké pušky pro armádu, završeného 23. prosince 1890 zavedením zbraně pod označením „Repetierkarabiner M. 90“ do výzbroje jezdectva.

Konstrukční uspořádání karabiny M. 90 se stalo základem dalšího vývoje Mannlicherových zbraní, zavedených do výzbroje monarchie. Říšské ministerstvo války nepovažovalo v roce 1895 otázku přezbrojení za uspokojivě vyřešenou, neboť nebylo jasné, zda veškeré potřeby ozbrojených sil budou do budoucna vykrývány dosud dodanými (a v důsledku potřeb adaptovanými) puškami včetně dosud vyráběných karabin a krátkých pušek M. 90, či novou konstrukcí opakovačky.

V květnu 1895 začala vojenská technická komise zkoušet řadu prototypů, z nichž na podzim 1896 vyšla vítězně modifikovaná Mannlicherova konstrukce. S využitím moderních legovaných hlavňových ocelí a řadou dalších odlehčovacích úprav se podařilo dosáhnout hmotnosti zbraně 3,65 kg při celkové délce 1282 mm, s délkou hlavně 765 mm. Po nezbytných útvarových zkouškách došlo 22. listopadu 1896 na základě císařského výnosu k zavedení pušky a krátké pušky M. 1895 do výzbroje c. a k. armády. Ve skutečnosti byly jednotlivé typy pušek zaváděny podle potřeb daných složek. Výnos o zavedení krátké pušky M. 1895, určené pro výzbroj polního a pevnostního dělostřelectva, technických oddílů, cyklistických oddílů polních myslivců, horských oddílů zeměbrany, četnictva a námořnictva nesl datum 3. září 1897. Standardní dlouhá puška pro pěchotu a myslivecké oddíly byla do výzbroje zařazena výnosem z 31. května 1898 a karabina pro jezdectvo a jízdní dělostřelectvo teprve 8. ledna 1899.

Charakteristický znak opakovaček Mannlicher M. 1895, jímž se vzhledově odlišovaly od krátkých pušek a karabin M. 90, představovala matice úderníku s vyklenutým vroubeným hmatníkem, jenž umožňoval snazší ovládání napnutého či uvolněného úderníku. Rámečkové hledí pěchotních a mysliveckých pušek mělo stupnici značenou v rozsahu od 300 do 2600 kroků (225–1800 m) s pevným výřezem ve spodní části, kalibrovaným na vzdálenost 500 kroků. Ve stejném rozsahu měly hledí také karabiny a krátké pušky, avšak s tím rozdílem, že se stupnice nacházely na obou stranách rámce.

Celkové vylehčení a nová konstrukce závěru umožnily snížit hmotnost karabiny a krátké pušky na 3270 gramů (oproti 4500 g u pušky M. 1890). Základní odlišnost mezi oběma provedeními představovala garnitura: karabiny měly boční poutka, umožňující nošení zbraně křížem přes záda, bez možnosti nasazení bodáku na hlaveň. Krátká puška (Repetirstutzen) byla opatřena spodními poutky pro řemen, na horním kování se nacházel držák bodáku doplněný tzv. kuželkou ke stavění pušek do pyramid (tzv. do kozlů).

Exempláře palných zbraní, poškozených v důsledku bojů či individuální havárie při střelbě, nebývají v muzejních sbírkách zpravidla zastoupeny ve větším množství, ve většině případů se jedná o nahodilé exempláře.

U kombinované krátké pušky s výrobním číslem 13 nepochybně došlo k roztržení hlavně v důsledku výstřelu s překážkou ve vývrtové části. Kromě ucpání vývrtu směrem od ústí bývá nejčastější příčinou destrukce uvízlá střela v hlavni v důsledku částečně či úplně flegmatizované prachové náplně, kdy tlak vzniklý hořením zápalky vytlačí střelu do vývrtové části hlavně. Nabitím nového náboje a jeho odpálením dojde vlivem překážky v podobě střely k prudkému zbrždění a odražení prachových plynů v hlavni s tlakovým rázem, působícím na stěny hlavně. Výsledkem pak bývá vydutí hlavně v místě odrazu plynů, případně její úplné roztržení. Přesnou příčinu destrukce uvedené zbraně již dnes nezjistíme.

Exemplář získalo muzeum v roce 1983 převodem z Vojenské akademie Antonína Zápotockého (VAAZ) v Brně.

Ráž: 8 mm Mannlicher (M. 93)

Celková délka: 1005 mm

Délka hlavně: 500 mm

Délka záměrné: 408 mm

Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost: 3004 g